Výchova a Tresty

19. října 2008 v 20:39 | kunik |  - Starší nebo ne pro blog tvořené věci
Uveřejněno v MF DNES v rámci projektu Studenti čtou a píšou noviny.

K úvahám na toto téma mě již před časem přivedla ministryně za stranu zelených Džamila Stehlíková. Řečeno nadneseně, aby dostála svému titulu ministryně pro oblast lidských práv a národnostních menšin, rozhodla se, že před námi samými ochrání lidská práva těch (nej)menších, tedy dětí. V souladu s unijním doporučením přišla s tím, že jednou pro vždy řekne důrazné NE pohlavkům či jiným plácnutím. Jako studovaná psychiatrička jistě ví, jak mohou děti trpět fyzickým a psychickým násilím, které je jim způsobováno "osobou blízkou". Nepochybně se ani mezi běžnými občany nenajde psychicky zdravý člověk, který by násilí na dětech schvaloval. Avšak vzniká nám zde jedno velké ALE. Je každý trest násilím?


I samotná ministryně přiznala v rozhovoru na toto téma, že se chovala jako většina rodičů a své dítě taktéž někdy "fyzicky vytrestala". ("U dcery jsem v době, než šla do školy, občas nějaký pohlavek použila. Jakmile začala chodit do školy, tak to přestalo." 8.3.2008; iDnes.cz). Dále sice tvrdí, že by dnes použila jiných výchovných prostředků, ale jak říká jedno krásné české přísloví: "Po bitvě je každý generál." Nepochybuji, že dnes jako zkušený odborník by dokázala proniknout i do myšlení malého dítěte a pomocí všech svých poznatků by v současné době dítě vychovala i bez pohlavků. Pokud však máme čekat na to než každý rodič vystuduje nějaký obor psychologie před tím než bude mít dítě, tak to abychom se už pomalu začali s českým národem loučit.

Netvrdím, že je v pořádku, když se dítě bije soustavně, ale úplný zákaz fyzických trestů je podle mě druhý extrém. Jak již sama ministryně podotkla, použila tohoto výchovného prostředku v předškolním věku dítěte a poté již nikdy. A tady je podle mě jádro problému. Tak malému dítěti sice můžete říkat, že nemá strkat prsty do zásuvky, a stejně si to nejdřív zkusí. Zde to funguje podobně. Dítě udělá nějaký závažný prohřešek, např. bude chtít krást v obchodě a vy to uvidíte. Věc mu vezmete a vrátíte (tedy sjednáte nápravu) a plácnete ho po ruce (stanovíte trest za nepřístojné chování). Pokud budete fyzických trestů užívat minimálně a jen v důležitých případech, dítě si bude nepochybně pamatovat, kdy k tomuto trestu došlo a protože půjde o krajní trest, vyhodnotí to i jako krajní chování a již (ve většině případů) nebude mít potřebu se ho opětovně dopouštět.

Avšak pokud budete fyzických trestů užívat běžně, výchovný účinek těchto trestů zmizí. A nenamlouvejme si, že takových rodičů, kteří si výchovu bez pravidelného bití neumí už ani představit, je málo. To samozřejmě v pořádku není. Proto bychom měli spíše apelovat na rozum rodičů, ať sami důkladně zváží, kdy je takové plácnutí v pořádku. Na ty "nerozumné" pak ovšem samozřejmě zákon být musí. A ten taky již dnes máme, týrání děti je u nás zakázáno již dlouho. Nejednejme tedy podle principu kolektivní viny a spolehněme se na ty zbytky selského rozumu, co nám zůstaly.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama