Dorosta Masłowska-Červená a bílá (literatura)

23. listopadu 2008 v 14:11 | kunik |  - Recenze a anotace
Dorosta Masłowska, současná mladá polská autorka, patří do okruhu kontroverzních spisovatelů. Její knihy rozdělují čtenáře i kritiky. Ona sama si zakládá na image nezávislé, extravagantní mladé spisovatelky. Její knihy se prodávají a tisknou v několikanásobně větších nákladech než je běžné u jiné současné polské prózy. I když se tomu snaží bránit, stal se z ní i díky jejímu věku (25 let, první knihu vydala v 19) určitý symbol její generace, ale v jistém smyslu i marketingový produkt.


Její první román Červená a bílá (v originálě Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną) vzbudil v Polsku velký poprask a katapultoval Masłowskou z neznámé studentky do pozice jedné z nejznámějších polských autorek. Kniha se odehrává na běžném polském panelákovém sídlišti v prostředí tzv. dresařů, tedy lidí, kteří s oblibou nosí značkové teplákové soupravy (u nás byla podobná móda v polovině 90. let) a cítí se díky tomu dostatečně drsní. Hlavní postava Silnej je běžný pozér a frajírek, který se zmítá mezi drogovou jízdou a dojezdem, střídá jednu holku za druhou a protlouká se životem ani neví jak. Do toho se plete neustálý spor mladých Poláků s Rusi, tedy řečeno jazykem Masłowské Rusáky. Červená a bílá se snaží o zachycení nálady v současném Polsku, ale Masłowská nechce být nezávislou pozorovatelkou, popisuje tak říkajíc zevnitř, zcela subjektivně, zaníceně.

Tento román je hlavně generační výpovědí - psychedelickou a provokativní. Autorka v něm předvádí velmi originální práci s jazykem, kniha je totiž napsána velmi nespisovně, hovorově, něčím, co by se dalo nazvat sídlištním slangem. Jazyk je rozsekaný, neúplný, plyne prostě podobně jako rozhovor dvou velmi opilých postav - snaží se toho říct hodně, ale už vynechávají některá slova a nedokončují některé myšleny. Určité věty zůstávají prostě jen surreálně viset ve vzduchu. Tato práce s jazykem je vlastně nejzajímavějším prvkem románu. Dodává knize rytmus a dělá z ní specifické dílo. Po dějové stránce je kniha složením několika obrazů, které se propojují, občas ve smyčce vrací. Realita je Masłowskou deformována podle libosti a vytváří tím svůj osobitý literární svět. Jinak toho ale dějově kniha mnoho překvapivého nenabízí, resp. nic co byste asi neodhadli, když znáte téma knihy.
Příjemným ozvláštněním je ovšem to, že autorka použila i vlastní osobu jako jednu z postav románu, čímž dodává knize lehce spekulativní rozměr - nakolik se asi zakládá na reálných zážitcích? Stylem, tématikou i tímto autorčiným osobním zapojením do textu by se Červená a bílá dala přirovnat k podobně kontroverzní knize z českého prostředí a to románu Monarcha absint od Natálie Kocábové.
Jako generační výpověď je tato kniha určitě zajímavá. Po literární stránce se snaží být novátorská, což se jí sice daří, ale někdy až přílišná snaha o jazykovou originalitu text znepřehledňuje a občas díky tomu kniha poněkud vázne. Na druhou stranu tento román napsala Masłowská v době, kdy jí bylo 18, takže jde bezesporu o zajímavý literární počin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama