Julio Cortázar-Nebe, peklo, ráj (literatura)

13. listopadu 2008 v 16:02 | kunik |  - Recenze a anotace

I když je to možná lehce povrchní, občas se vydávám do naší školní knihovny jen tak nazdařbůh, procházím mezi regály a vybírám si vyloženě podle toho, co mi padne do oka. Nezastírám, že tedy velkou roli hraje i obálka, bohužel stále platí, že obal prodává. Když mě tedy kniha zaujme "vzhledově" otevřu ji a přečtu si synopsi a pokud mě i ona zaujme, má kniha vyhráno a odnáším si ji domů. Takto náhodně jsem si dostal i k této knize s poetickým názvem Nebe, peklo, ráj od argentinského spisovatele Julia Cortázara.





Když jsem si knihu půjčoval, neměl jsem moc tušení do čeho jdu. Až doma po pořádném prostudování jsem zjistil, že jsem se dostal k opravdu neobyčejné knize. Už její délka (600 stran) je pro moderní román docela udivující, ale mnohem větší údiv mě čekal, když jsem si hned na začátku přečetl autorův Návod ke čtení románu. V něm bylo řečeno víceméně to, že tento román je možné číst mnoha způsoby, ale on jako autor doporučuje dva. První možnost je čtení jako u běžné knihy, tedy normálně po stranách. V takové chvíli dočtete knihu do 56. kapitoly (celkem je v knize kolem 120 kapitol) a dál už nečtete, máte za sebou uzavřený příběh, hotový román. A nebo knihu čtete po kapitolách podle autorova číselného klíče, který vás posílá z jedné části knihy na druhou a vzniká vám tak úplně jiná kniha. Já se rozhodl číst podle číselného klíče.

Cortázar podobně jako Kundera emigroval do Francie, takže první část románu se odehrává v Paříži. Hlavní postavou je Horacio Oliviera, cynik a filozof. Jeho láskou a protipólem je Bosorka. Žena, která žije pro současnost. Na budoucnost nemyslí, na minulost nevzpomíná, je svým způsobem infantilní a hlavně neuvěřitelně spontánní. Oba jsou pak členy klubu, který sdružuje tu nejzvláštnější směsku intelektuálů Paříže.Vztah Bosorky a Oliviery je určitou spojující linkou, která propojuje první část románu. Druhá část se pak odehrává v Argentině. Je v ní popsán pocit emigrantů, kteří už se necítí doma ve své vlasti, ale ještě se necítí doma ani ve svém novém státě. A v tomto mezi období se Oliviera objevuje zpátky, ale on už se zpátky vrátit neumí, neumí zajet zpět do původních kolejí. Děj, který na základě těchto různých postav i prostředí Cortázar rozehrává, je ale jen první, jakousi základní odrazovou plochou, ze které se člověk dostává do dalších vrstev románu.

V přidané části románu (tedy v kapitolách po 56.) naleznete mnohé, od novinových článků a výstřižků, přes úvahy a jazykovědné statě až po vedlejší dějové linie. Cortázar zde odkrývá svůj pohled na slova a text. Tvrdí, že slova omezují román, protože slovo je omezeno svým daným významem, pod kterým si každý může představit něco jiného. Celá kniha je protkána úvahami nad tímto tématem, tedy jak něco popsat, aniž by to slova zkreslila. V knize najdeme, ale i spoustu jiných filozofických témat. Třeba postavu Horacia Oliviery neustále pronásleduje touha nalezení určitého středobodu všeho, určitého místa, které by vyjadřovalo něco absolutního.

Jakoby za oponou románu pak ještě Cortázar objasňuje a popisuje své dva světy, ten francouzský a ten argentinský. Popisuje jejich mentalitu, starosti, nálady atd. To vše propojeno dělá z knihy neuvěřitelnou mozaiku.

Osobně tuto knihu považuju zatím za svůj určitý čtenářský "vrchol". Složitější text jsem myslím nečetl. Nebe, peklo, ráj se dá označit jako surrealistická próza, ale je zde významný i prvek filozofie. Cortázarův román ve vás vytváří vlastní svět, nutí vás dívat se na věci z nového úhlu pohledu a hlavně vás nutí neustále přemýšlet. Tato kniha je ukázka něčeho, o co se snaží spousta spisovatelů, v jednom jediném díle objasnit všechny ty myšlenky, co trápí jejich hlavu, ukázat svět, tak jako ho vidí oni, popsat vše, co má smysl popsat, zachytit vše, co je pro ně podstatné. Cortázarovi se to povedlo. Nebe, peklo, ráj je určitý mezník, čas se dá dělit na dobu před touto knihou a po ní, ale ne jinak.

Snad po té spoustě vět, z kterých se nejspíš jen stěží dá poznat podstata Cortázarova díla (jak by asi řekl, základní chyba je v tom, že jsem pro popis použil slova :P ) ještě malá osobní poznámka na závěr. Celým románem prostupuje i národní nápoj Argentinců a to Maté. A v knize také zazní úvaha, která mě opravdu dostala a ta začíná slovy: "Když budu mít štěstí a zblázním se už dneska..." A tak od doby, co jsem tuhle knihu přečetl, kdykoli se dostanu do stavu, že si říkám " když budu mít štěstí a zblázním se už dneska", uvařím si maté a vzpomenu si na tuhle nejprazvláštnější knihu, kterou jsem, kdy v životě četl.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | E-mail | 22. října 2016 v 16:40 | Reagovat

Ahoj, ráda bych se zeptala zda náhodou Nebe, peklo, ráj neprodáváš? Moc ráda odkoupím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama