Per Petterson - Jít krást koně (literatura)

29. prosince 2008 v 0:57 | kunik |  - Recenze a anotace
Loni šlo o jednu z největších událostí na českém knižním trhu. Per Petterson je norským autorem a to už samo o sobě předznamenává určitý zájem o jeho tvorbu, protože pro skandinávskou a latinskoamerickou literaturu mají naši knihkupci a vydavatelé určitou slabost. V kombinaci s tím, že Petterson je relativně známým a hlavně kvalitním autorem, to vyneslo knize docela velkou publicitu.


Nejde o nijak dlouhou prózu, má (v poslední době standardních) 176 stran. Nejde ani o nijak složitou prózu, jde o celkem čtivé dílo. Pro českého čtenáře je kniha předně zvláštní a přitažlivá neobvyklým prostředím severovýchodní části Norska u hranic se Švédskem. Místa, kde i léto je vlastně celkem studené, kde jsou nekonečné jehličnaté lesy a kde se žije tvrdým životem v harmonii s přírodou. Na první pohled možná ráj. Klidný a tichý. To je přesně to, co hlavní postava, Trond, hledá. Místo, kde člověk může uniknout před problémy současného světa i problémy osobního života. Jenže právě v těchto místech začíná Trond vzpomínat na události svého dětství, přesněji přelomu dětství a dospívání, kdy se začal silně měnit jeho dosavadní život. Kromě prostředí tyto vzpomínky vyvolá i setkání s přítelem z mládí, Larsem. To vše ho nutí přemýšlet nad věcmi, které se spíš snažil celý život skrýt a výsledkem je bilancování vlastního života.

Kniha je založena na dvou příbězích, které se vzájemně propojují v osobě Tronda v různých věkových podobách. Příběhy se vzájemně doplňují a Petterson tak rozehrává příběh plný nevyřešených problémů, bolestných vzpomínek a traumat. Kniha nesoudí ani nemoralizuje. Ukazuje jeden konkrétní životní příběh v jeho rozmanitosti. V knize najdeme rodinné konflikty, první lásky, přátelství, zrady, mladistvou nerozvážnost i stařecké rozjímání. Jít krást koně není žádné zásadní filozofické dílo, je to předně krátká čtivá próza. Ale i ta nemusí být za každou cenu jen líbivá a nenáročná. Tento norský román je o tom, že i spokojený život má svá temná zákoutí, že každý má své kostlivce ve skříni, a že vždy přijde v životě chvíle, kdy je člověk musí vytáhnout a podívat se na ně zpříma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama