Frank Wedekind - Procitnutí jara (divadlo)

16. prosince 2008 v 22:54 | kunik |  - Recenze a anotace
Navštívil jsem komorní scénu Aréna, kam jsem šel na představení Procitnutí jara. Předem jsem si o hře ani o jejím autorovi (Franku Wedekindovi) nic nezjišťoval, takže jsem byl zvědavý o co vlastně půjde. První, co mě ještě před samotným představením zaujalo bylo to, že chlápek v šatně měl rozečteného Skácela. Tak jsem si říkal, tady jsem správně, divadlo, kde i šatnář čte Skácelovy verše má styl. Škoda jen, že spousta návštěvníků chtěla také být "stylová", takže se stylizovali do podob "alternativních intelektuálů", ale což už, důležité je, že přišli do divadla (to se cení).



Kulisy byly celkem minimalistické, jen pár židlí, stolek, houpací koník a dvě větší kulisy, které měly ve hře vícero použití (znázornění pokoje, stolu, hřbitova...). Hra se odehrává v prostředí tzv. vilémovského Německa, tedy v období na konci 19.stol. Hlavními postavami jsou studenti (ve věku 14 a 15 let), kteří se snaží vyrovnat s nároky školy, očekáváními rodičů, ale i s čím dál větší sexuální touhou. V období, kdy je sex naprosté tabu, kdy rodiče a učitelé jsou nedotknutelné autority a kdy není místo pro svobodomyslné myšlenky, se snaží zůstat sami sebou. Hra je věrným zachycením doby, jejího pokrytectví, byrokratismu a nezdravého prostředí.

První dějství vyznívalo v podání herců z Arény poměrně vtipně, až člověk mohl nabýt mylného dojmu, že jde o komedii. Já se sice povětšinou smál na trochu jiných místech než většina ostatních diváků, ale v zásadě měla první část odlehčenější atmosféru. Po přestávce ovšem jakoby diváci očekávali potemnění příběhu, takže už k salvám smíchu nedocházelo, přitom vtipných míst tam bylo stále dost. Celá hra gradovala scénou, která by se dala klidně zařadit už do absurdního dramatu, přesto vyzněla celá hra, jako vážné drama. Hra je jednou velkou společenskou kritikou. Autor se v ní staví proti předstírané morálce, proti tehdejšímu institutu školy a rodiny, které obviňuje ze škodlivosti na lidský vývoj.

Procitnutí jara byl neuvěřitelný zážitek. Když si člověk představí, že v době (rok vydání: 1891), kdy Wedekind tuto hru napsal, se u nás za literární avantgardu považovalo psaní o vlastním státě a nebo socialismu, člověk nestačí zírat. Tato hra je neuvěřitelně otevřená, naprosto nic netabuizuje, ukazuje sexualitu i pokrytecké "morální" zákazy té doby bez obalu. Co je ale důležité, tato hra vzniklá na konci 19. stol. je vlastně i na naše dnešní poměry natolik otevřená, že je vlastně avantgardní i v současnosti. Hra je plná velmi dobře formulovaných vět (a narážek). V inscenaci se objevuje několik opravdu výborných nápadů, jako např. že ředitel školy chodí na chůdách, aby se zvýraznila jeho převaha nad studenty. Hru také doplňuje naprosto skvělá hudba. Někteří herci odvedli dobrý kus práce, celkem jim člověk věřil, že se svou postavou sžili, ale nejde to říct o všech. Celkově inscenaci hodnotím jako velmi dobrou a předlohu samotnou (její fomru, nápad, téma) jako naprosto skvělou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Muk Muk | E-mail | 14. března 2009 v 23:15 | Reagovat

Zdravím Vás,

moc pěkný web, chytré články, narazil jsem na ně přes inscenaci Procitnutí jara. Jinak Vám můžu doporučit, zajděte si na nějaké představení k Bezručům (Divadlo Petra Bezruče), vzhledem k tomu, co čtete, posloucháte a sledujete, určitě nebudete zklamán. Jinak pozdravujte ve Vítkově, mám tam příbuzné, tak to tam tak trochu znám :-) M.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama