Leden 2009

Michalengelo Antonioni - Zvětšenina (film)

30. ledna 2009 v 20:37 | kunik |  - Recenze a anotace



Antonioni, už jako slavný režisér, uskutečnil v 60. letech výlet do Londýna a tamní svobodomyslné prostředí ho neuvěřitelně upoutalo, a tak se rozhodl, že svůj další film natočí právě tam.





Kouzlo podniku

30. ledna 2009 v 14:32 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Bývaly i v Čechách doby, kdy platilo heslo: "Náš zákazník, náš pán." Léta socialismu toto heslo utlumily až téměř na hranici smrti. Proto i dnes není problém najít extrémně nepříjemné znuděné a zpruzené prodavačky, dělníky, o úřednících ani nemluvě. O to víc člověka potěší, když má štěstí a potká někoho, kdo to opravdu myslí se svým podnikem nebo prací vážně. Nemalé procento dojmu totiž tvoří právě osobní přístup.

Má Ostrava vs. Ostrava

26. ledna 2009 v 15:08 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Vždycky jsem nesnášel takový ten jednostranný a zjednodušený pohled na Ostravu jako na to město továren a horníků. Žiju v Ostravě už docela dlouho a nikdy jsem neměl z Ostravy pocit, že by byla zas tak zásadně odlišná od jiných měst v republice. I Praha má svá sídliště i v Brně najdeme nevzhledné relikty komunismu i Olomouc má své továrny... Ostravané se neoblékají jinak, nežijí jinak, jsou prostě stejní jako jiní Češi. A co víc, mluví často mnohem spisovněji (přehlédneme-li větší kadenci sprostých slov) než lidé v mnoha jiných částech republiky. Nikdy jsem prostě nechápal, jak může mít Ostrava v absolutních číslech o tolik nižší životní úroveň, ani jak to že se stále drží klišé "Černé Ostravy". Možná se ovšem někdy člověk musí podívat dál než za vlastní práh.


David Černý

25. ledna 2009 v 13:57 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Tento český umělec se stal díky dílu Entropa možná slavnější než by chtěl. Od doby, kdy se poprvé Entropa objevila v médiích, on ani jeho dílo z nich nezmizeli. Je to oblíbené diskuzní téma, ale i neuvěřitelně trapný politický spor.

Pro mnohé mohlo znít jméno David Černý nově, ale popravdě člověk, který v posledních letech pravidelně sledoval zprávy, jej nemůže neznat. Zde je pár ukázek jeho děl, které bylo opravdu těžké nezaznamenat.


Irena Dousková-Oněgin byl Rusák (literatura)

19. ledna 2009 v 14:21 | kunik |  - Recenze a anotace
Irena Dousková není u nás zrovna neznámou autorkou. Její kniha Hrdý Budžes a hlavně její následné divadelní zpracování (v hlavní roli s Bárou Hrzánovou) ji proslavilo a vrylo do podvědomí obyvatel téhle země. Hrdý Budžes je náhled na období komunismu z pohledu malé holčičky a tomu odpovídá i použitý humor, který spíše vychází z dětských nedorozumění a dětského vidění světa. Ale Oněgin byl Rusák, volné pokračování Hrdého Budžese, už vypráví o dospívající dívce a humor už je v něm tedy stejně drsný a černý jako doba, ve které se děj odehrává.

Nedokonalost slov

16. ledna 2009 v 13:06 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Několikrát jsem už narazil na problém, jak člověku, který se nevyzná v čajích, popsat chuť nějakého čaje. Člověk by mu velice rád vyhověl, každý člověk, který se rozhodne pro pořádný čaj a ne nějakou ovocnou směsku, je pro čajový svět cenný. Jenže popisujte slepému barvy. Člověk se začne topit ve vlně přívlastků, jako třeba květinové aroma, plná trávovitá chuť a dost pochybuji, že je daný "čajový amatér" zrovna moudřejší. Pro tyto chutě jednoduše neexistuje pojmenování. Třeba pro většinu chutí v japonské kuchyni se začal používat souhrnný název umami, protože pro běžného Evropana byly chutě v japonské kuchyni jednoduše nepopsatelné. Problém je v tom, že slovo umami v překladu znamená delikátní, takže stejně má pojmenovací význam jen pro určitý okruh zasvěcenců, kteří ví, co si pod tímto pojmem představit.


Kulturní obec v centru dění

15. ledna 2009 v 21:12 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
České kulturní obci se dostalo nebývalé pozornosti. Ale asi úplně jiné než by chtěla. Sice její osobnosti plní přední stránky novin a televize je jich taky plná, ale rozhodně to není veselé čtení (tedy snad až na jednu výjimku).


Návraty z Východu

11. ledna 2009 v 16:42 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Premiér Topolánek se vrátil z Východu a přivezl sebou dohodu. To je kromě toho, že se to rýmuje, naprosto skvělé. Z pohledu země, která předsedá EU, jde o nesporný úspěch, kterého bychom se měli vážit. Dotlačit k dohodě tři naprosto se nesnášící strany: prezidenta Ukrajiny Juščenka, premiérku Ukrajiny Tymošenkovou a premiéra Ruska Putina, to už je diplomatické umění. Minimálně na rok, do další zimy, má tedy Evropa zase klid.


Haruki Murakami - Norské dřevo (literatura)

10. ledna 2009 v 22:54 | kunik |  - Recenze a anotace
Japonská literatura nepatří v našich končinách mezi nejběžnější, natož ještě její moderní podoba. Pro jméno Murakami to ovšem neplatí a to hned dvojnásob. Mezi nejvydávanější japonské autory u nás totiž patří dva spisovatelé téhož příjmení, Haruki Murakami a Rjú Murakami. O něco známější Haruki je pro většinu knihkupců takovou zárukou prodeje, že i tam, kde pomalu nenajdete víc jak jednu knihu od Kundery nebo Škvoreckého, zaručeně najdete alespoň tři od něj. Ale známé heslo "Doma nikdo není prorokem." platí i pro Haruki Marakamiho. Po vydání jeho knihy Norské dřevo se v Japonsku zvedla taková vlna odporu, že se na nějakou dobu z Japonska odstěhoval. Až s přibývajícími úspěchy, literárními cenami, ale i s určitou modernizací Japonska byl vzat na milost.

Po česku...

5. ledna 2009 v 22:13 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Avizované změny ve vládě, které směřovalo k zvýšení dynamičnosti a akceschopnosti vlády, měly být dnešním dnem veřejné. Ale nestalo se tak. Člověk nemusí dlouho hledat, co zatím stojí - tradičně oblíbené "žabo-myší války" uvnitř politických stran. A tak si člověk musí opět položit otázku, jestli být předsedou vlády není jen opravdu tragická role v extrémně sledovaném divadle.


Jak na četbu k maturitě

2. ledna 2009 v 20:15 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Protože mám představu o tom, jak se někteří studenti navzdory hodinám literatury vyznají v tomto oboru umění, vytvořil jsem určitý návod pro lidi z našeho gymnázia (tituly jsou vybrány ze školního seznamu děl k maturitní zkoušce, ale samozřejmě spousta titulů bude v podobných seznamech i na jiných školách), jak se prokousat knihami k maturitě. Protože vím, jak moc se studentům chce číst, vybíral jsem převážně krátká, jednoduchá a čtivá díla. Uvádím i jejich případné zfilmované verze, ale na ně pozor, ne vždy jsou autentické a těžko z nich určíte třeba autorův styl psaní. Jako doplněk ovšem nejsou špatné. Je to jedna z možných variant, jak by takový seznam mohl vypadat. Je tedy sestaven přesně podle požadovaných kritérií a obsahuje přesně 30 titulů. Třeba to někomu pomůže...