Haruki Murakami - Norské dřevo (literatura)

10. ledna 2009 v 22:54 | kunik |  - Recenze a anotace
Japonská literatura nepatří v našich končinách mezi nejběžnější, natož ještě její moderní podoba. Pro jméno Murakami to ovšem neplatí a to hned dvojnásob. Mezi nejvydávanější japonské autory u nás totiž patří dva spisovatelé téhož příjmení, Haruki Murakami a Rjú Murakami. O něco známější Haruki je pro většinu knihkupců takovou zárukou prodeje, že i tam, kde pomalu nenajdete víc jak jednu knihu od Kundery nebo Škvoreckého, zaručeně najdete alespoň tři od něj. Ale známé heslo "Doma nikdo není prorokem." platí i pro Haruki Marakamiho. Po vydání jeho knihy Norské dřevo se v Japonsku zvedla taková vlna odporu, že se na nějakou dobu z Japonska odstěhoval. Až s přibývajícími úspěchy, literárními cenami, ale i s určitou modernizací Japonska byl vzat na milost.


Norské dřevo se odehrává v Japonsku na konci 60. let. Hlavní postava, Tóru Watanabe, je student na jedné z tokijských vysokých škol, na které studuje drama. Ale ono ho vlastně samotné studium zas tolik nezajímá, Tóru totiž pořádně ani neví, co by chtěl udělat se svým životem. Ústředním motivem knihy je jeho láska k dívce Naoko. Tóru prožívá určitou existenciální krizi, vše se mu v životě tak nějak míchá a on se zmítá mezi obdobími hektické činnosti a obdobími naprosté rezignace a apatie.
Murakami se v tomto románu snaží o příběh, který i přesto, že si zanechá svá japonská specifika, je do jisté míry univerzální a tím pádem přístupný pro čtenáře po celém světě. Univerzálnost se projevuje hlavně v charakteristice postav. S jejich životními problémy, vztahy a sny je schopen se člověk celkem jednoduše identifikovat, protože takový příběh se může odehrávat stejně dobře v tokijské čtvrti Kóbe jako kdekoli jinde. Murakami nevynechává ani žádná univerzální specifika šedesátých let. Kniha je tedy prodchnuta hudbou Beatles (i samotný název je inspirován písní od Beatles - Norwegian Wood), nezávazným sexem a alkoholickými večírky. A nechybí ani společenská vzpoura, která se v letech 68/69 odehrála snad všude na světě (i když pokaždé v jiné podobě a proti něčemu jinému) a nevyhnula se tedy ani Japonsku.
Nejpůsobivější pasáží knihy je návštěva jednoho horského sanatoria. Znázornění neuvěřitelného klidu a pohody, určitého mikroklima, které pomáhá zapomenout na běžný svět, okouzluje a zároveň láká. Je v ostrém kontrastu s popisem velkoměsta, které Murakamiho postavy tak skličuje. Touha po svobodě a klidu, která je zde tak silně znázorněna, prostupuje ovšem celou knihou.


Murakami má velmi přístupný styl psaní, který čtenáře snadno vtáhne do děje. S oblibou využívá narážky nebo i přímé odkazy na jiné druhy umění (zpravidla hudbu) nebo jiné knihy. Svět jeho příběhů tedy není izolovaný, ale naopak postmoderně propojený s jinými díly. Ačkoliv své knihy zasazuje do japonského prostředí, snaží se své texty příliš nezatěžovat japonskými reáliemi, a když už nějaké chce použít (např. odkazy na politickou situaci v Japonsku), dostatečně je v textu vysvětlí. Díky tomu jsou jeho knihy snadno pochopitelné (a nejspíš i proto oblíbené) i mimo Japonsko.
Norské dřevo je asi nejznámější kniha, kterou Murakami napsal. Pokud jste se s tímto autorem ještě nesetkali, doporučuji vyzkoušet a začít právě s touto knihou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 _MiSs_VeRůNkAa__ _MiSs_VeRůNkAa__ | Web | 10. ledna 2009 v 23:01 | Reagovat

HeZů BlOgG:))

2 P-olda P-olda | E-mail | 11. ledna 2009 v 22:39 | Reagovat

To _MiSs_VeRůNkAa__, Web, 10.1.2009 23:01 :

Fakt?

3 Lumík Lumík | 26. února 2009 v 22:14 | Reagovat

A toto je recenze a gde je Váš názor?

4 kunik kunik | 28. února 2009 v 10:56 | Reagovat

Lumík: Snad kde ne gde :P ...jinak máš pravdu, tohle je spíš taková anotace...jen se mi kvůli tomu nechtělo zakládat další rubriku...

5 Nyuu Nyuu | 15. června 2010 v 21:25 | Reagovat

Úžasná kniha, naprosto pohlcující =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama