Kouzlo podniku

30. ledna 2009 v 14:32 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Bývaly i v Čechách doby, kdy platilo heslo: "Náš zákazník, náš pán." Léta socialismu toto heslo utlumily až téměř na hranici smrti. Proto i dnes není problém najít extrémně nepříjemné znuděné a zpruzené prodavačky, dělníky, o úřednících ani nemluvě. O to víc člověka potěší, když má štěstí a potká někoho, kdo to opravdu myslí se svým podnikem nebo prací vážně. Nemalé procento dojmu totiž tvoří právě osobní přístup.


Právě dneska jsem měl zrovna možnost vejít do jedné takové zapadlé trafiky v centru Ostravy. Nutně jsem potřeboval papírové kapesníky a to by jste nevěřili, jaký je problém se k nim v centru dostat. Vstoupil jsem tedy do obchůdku a první dojem byl spíš děsivý. Vypadalo to tam jako by se to mělo každou chvíli zhroutit, o estetice prostředí se moc mluvit nedá. Ale ve chvíli, kdy začal ten starý pán, který tam prodával, mluvit, podnik okamžitě změnil atmosféru. Byl neuvěřitelně úslužný a milý, chtěl jsem sice jen kapesníky, ale on mi hned nabídl i další věci, měl zájem a přitom nebyl vlezlý. Stará škola pomyslel jsem si. Z ničeho nic na mě ten pán ještě vytáhl papír a poprosil mě, zda-li bych podepsal petici za zachování jeho prodejny. Říkal, že obec tam chce udělat nějakou hernu nebo co. S nadšením jsem podepsal. Za prvé proto, že v Ostravě je stejně heren víc než je zdrávo a za druhé mě ten pán svým přístupem uchvátil. (Kdyby jste náhodou chtěli taky podepsat, je to Tabák na Sokolské třídě, kousek od autobusové a trolejbusové zastávky M. Sýkory)

Je více podniků, které mě v Ostravě uchvacují tím, že navzdory extrémní neestetičnosti si zachovávají svůj (někdy nemalý) okruh zákazníků. Ovšem nemusí to být vždy jen osobou majitele, popřípadě prodávajícího. Někdy je to spíš záhada, proč tam vlastně lidé chodí.

Jedním takovým příkladem je hospoda U Závodníka na samém konci Mariánských hor u zastávky Hulváky. Každý, kdo tu někdy jel tramvají, si jí musel všimnout. Obzvláště kouzelné to je, když jede člověk večer, kdy jde vidět i přímo do podniku. Tato hospoda lákající zákazníky na heslo 12 stále za 19,- je opravdu zajímavým skanzenem dob minulých. Docela bych si vsadil na to, že se tam toho mnoho od doby, kdy byla otevřena nezměnilo. Někdy si říkám, že by bylo zajímavé tento podnik navštívit, protože má nepochybně neopakovatelnou atmosféru, ale myslím, že by to asi nebylo úplně nejbezpečnější.

Další podnik, který se asi od revoluce nezměnil, je cukrárna ve spodní části Svinovských mostů, vedle prodejny jízdních kupónů. Nebýt toho, že jsem si tam párkrát kupoval měsíčník, vůbec bych o ní nevěděl. Naprosto nemám představu z čeho tento podnik žije, protože víc zastrčenou cukrárnu jsem neviděl. Zajímalo by mě kolik z těch tisíců lidí, co míří do Svinova na vlak, o ní ví . Každopádně stále přežívá i se svými vybledlými reklamami z 80. let. Vážně zajímavé místo.

Ale podniky, které mě zarážejí ze všeho nejvíc, jsou hypermarketové "kavárny". Tyto podniky, jejichž útulnost a estetičnost se rovná nule, a které najdete v každém větším nákupním středisku, jsou vážně podivným hybridem. Člověk by od kavárny čekal trochu soukromí, což ovšem tyto podniky nenabízejí ani z desetiny, naopak většinou kolem vás proudí neskutečné davy a rozhovor se v nich odehrává spíš křikem než běžnou řečí. O kvalitě kávy se taky nedá moc mluvit, protože stejně jde většinou o nějaké instantní produkty. Navzdory těmto ukazatelům pochybné kvality jsou ceny v těchto podnicích neúměrně vysoké. Lidé v nich ovšem asi sedí rádi. Zdá se, že už asi za ty roky všudypřítomné nekvality, přestali po kvalitě toužit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama