Nedokonalost slov

16. ledna 2009 v 13:06 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Několikrát jsem už narazil na problém, jak člověku, který se nevyzná v čajích, popsat chuť nějakého čaje. Člověk by mu velice rád vyhověl, každý člověk, který se rozhodne pro pořádný čaj a ne nějakou ovocnou směsku, je pro čajový svět cenný. Jenže popisujte slepému barvy. Člověk se začne topit ve vlně přívlastků, jako třeba květinové aroma, plná trávovitá chuť a dost pochybuji, že je daný "čajový amatér" zrovna moudřejší. Pro tyto chutě jednoduše neexistuje pojmenování. Třeba pro většinu chutí v japonské kuchyni se začal používat souhrnný název umami, protože pro běžného Evropana byly chutě v japonské kuchyni jednoduše nepopsatelné. Problém je v tom, že slovo umami v překladu znamená delikátní, takže stejně má pojmenovací význam jen pro určitý okruh zasvěcenců, kteří ví, co si pod tímto pojmem představit.


Vytváření těchto neologismů má tedy význam pro odborníky, ale běžným lidem neřekne nic, dokud se, jak s pojmem, tak s tím, co pojem představuje, nezačnou běžně setkávat. Ale i v případě, že bychom důsledně vytvořili pro každou věc, pocit i představu pojem, nemělo by to asi ten efekt jaký bychom chtěli. Ve chvíli, kdy by vše na světě mělo své jedno konkrétní a originální pojmenování, bychom vlastně zabili hned dvě věci najednou- literaturu a humor. Obojí z této nedokonalosti čerpá. Humor často vychází z dvojsmyslů, literatura a předně tedy poezie je pak založena právě na tom, že nevytvoří pojem, ale mnoha přívlastky danou věc umělecky ztvární. Ve chvíli, kdy by pro všechno byl pojem, by to už nebyla literatura, ale jenom více či méně obsáhlé popisy.

Ale není jen nedokonalost slov, co se týče počtu pojmenování. Jejich nedokonalost je i v nejednoznačnosti a nepřesnosti. Nejlépe to jde vidět na abstraktních pojmech, slova hodně, málo, pravda, dobro, právo jsou natolik nejednoznačná, že si je každý může vykládat po svém a to ještě v každé situaci jinak. Další problém je v různosti jazyků. Ne vždy existují v jednotlivých jazycích ekvivalenty k různým pojmům, což vede k nepřesnostem a zkreslením. V důsledku toho si každý může vykládat po svém Korán i Kapitál a stejně tak může v důsledku své subjektivní pravdy dojít k tomu, že má objektivní příčiny pro vraždění, loupení, zotročování atd.

Co s tím? Neodvrhneme jazyk jenom proto, že je nedokonalý, to bychom na tom asi byli hůř než teď. Intelektuál by neměl zapomínat, že je to právě on, kdo chrání jazyk před dalším zkreslováním. K tomu vede jednoduchá, ale nepopulární cesta. Stačí se jen občas vrátit k původním významům a myšlenkám: Učit se, učit se, učit se a nezapomínat, že kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem a přesto mít na mysli, že mluviti stříbro, mlčeti zlato.



PS. V této souvislosti jsem si vzpomněl na jednu velmi výstižnou básničku od Žáčka:

Na počátku bylo slovo.
Zato na konci
v moři žvástů utopí nás pitomci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama