Lisabonská smlouva

19. února 2009 v 13:54 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
18.2.2009 byla Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR schválena Lisabonská smlouva. Den na to, tedy 19.2.2009 její nejhlasitější kritik, Václav Klaus, vysvětloval své postoje na půdě Europarlamentu. Naše země se opravdu umí zviditelnit, až podezřívám naši vládu z určitého načasování, jsme totiž v čele EU a jsme jedna ze dvou posledních zemí, které neschválily Lisabonskou smlouvu, takže je na nás pořádně vidět ze všech koutů EU. Těžko si tedy představit hezčí zakončení a větší bodík do průzkumů oblíbenosti než závěr našeho předsednictví oslavit schválením tohoto dokumentu. Už teď vidím ty titulky: "Dříve euroskeptická země dává na konci svého předsednictví zelenou další integraci".


Ale to jsou jen určité domněnky, třeba je to vážně jen náhoda. Důležitější je, že Lisabonská smlouva nejspíš schválena bude, ale málokdo ví, co to vlastně znamená a co vlastně upravuje. Proto je tak snadné pasovat prezidenta Václava Klause do role senilního brblajícího dědka, kterému se pořád něco nelíbí. Debata o Lisabonské smlouvě už dávno není debatou o názorech jako spíše o pocitech a idejích. Podle toho vypadal i průběh projevu našeho prezidenta v Europarlamentu, bučení, protestní odchody ze sálu, hysterické tleskání... A proč to všechno, co tedy Lisabonská smlouva opravdu upravuje?

Lisabonská smlouva doplňuje předchozí smlouvy o EU, tedy Římskou smlouvu, smlouvu z Nicey atd. Na jednu stranu přináší posílení role Evropského parlamentu, na druhou stranu umožňuje i vyšší účast občanů na rozhodování EU - umožňuje něco na způsob občanské iniciativy (která je zakotvena v naší ústavě) tzn. 1 000 000 obyvatel EU může podat Radě EU návrh, kterým se pak musí rada zabývat. Hlavní změny nastávají v samostatné Radě EU. Pro její funkčnost se sníží počet jejích členů, doposud byl za každou zemi v radě jeden člen, nyní budou mít svého zástupce 2/3 států a jednotlivé státy se budou v účasti v radě střídat. Další změnou je způsob hlasování v radě. Zavádí se tzv. dvojí většina, návrh je tedy schválen pokud je pro 55% států zastupujících alespoň 65% obyvatel EU. Dřív ke schválení návrhu muselo být hlasování jednotné (tedy každý stát měl právo veta). Dále Lisabonská smlouva právně zakotvuje humanitární, bezpečnostní a energetickou solidaritu mezi členy EU (tato solidarita, i bez smlouvy, se projevila i při nedávné plynové krizi). V neposlední řadě pak zavádí funkci stálého předsedy rady (je volen na 2,5 roku) a funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (v zásadě přejmenovaná funkce ministra zahraničí EU), který je zároveň místopředsedou evropské rady.

Udělat si názor musí každý sám. Nikdo netvrdí, že tento dokument je zrovna zázrak, ale už jenom to, že se na tomto textu dokázali shodnout politici 27 států, je velice cenné. Proto všechno ani nemůže debata o Lisabonské smlouvě probíhat racionálně. Neexistuje jiný dokument jako alternativa, každý zásah do dokumentu by v současné době znamenal průtahy, proto existuje pouze "jednoduchá" volba ANO/NE. Záleží pouze na tom, jestli člověk chce větší integraci EU a nebo ne, na jeho pocitech a dojmech z EU. Proto si vlastně může každý tvrdit, co chce, nikdo do budoucnosti nevidí, nikdo neví, co EU s Lisabonskou smlouvou (a naopak Lisabonská smlouva s EU) udělá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lumík Lumík | 26. února 2009 v 22:08 | Reagovat

A co takhle se zeptat lidí, nejen politiků?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama