Nesamozřejmé samozřejmosti

13. února 2009 v 10:06 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Často mě velice iritují sarkastické poznámky proti projevům solidarity s lidmi v zemích, kde není svoboda. Tvrzení jako, to jim stejně nepomůže, je to póza atd. nestojí podle mě za komentář. Štve mě to o to víc, že to byly právě tyto projevy solidarity, které udržovaly povědomí o tom, že existuje nějaké Československo, a že to není nějaká ruská gubernie. Byla to právě ochota lidí v zahraničí, která zapříčinila, že se česká nekomunistická kultura neztratila ve vzduchoprázdnu. Nejen že většinu Čechů dnes tuto pomoc ani nenapadne oplácet, ale pro jistotu ani neví, kdo a jak se za ně postavil.


O pomoci ze západu se toho vědělo ještě relativně hodně. Informace z exilu se sem dostávali pomocí rádií Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky. O čem se ale už nevědělo téměř nic, byla solidarita lidí uvnitř socialistického bloku. Právě dnes byla pojmenována ulice, v níž sídlí Ústav pro studium totalitních režimů, po Ryszardu Siwiecovi. Tento Polák se upálil na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy 8. září 1968 tedy ještě půl roku před Janem Palachem.

Nebyl to ale jen on. Relativně známý je i případ tzv. Osmi statečných, tedy skupinky Rusů, kteří protestovali proti invazi vojsk Varšavské smlouvy 25. srpna 1968 na Rudém náměstí. Tito lidé, kteří sami žili v diktatuře, neváhali obětovat svoji svobodu ne za svobodu svého národa, ale národa úplně cizího. Natálie Gorbaněvská, Konstantin Babickij, Taťána Bajevová, Larisa Bogorazová, Vadim Delone, Vladimir Dremljuga, Pavel Litvinov a Viktor Fajnberg odnesli tento protest vězením, ale pak hlavně několikaletým nuceným pobytem v psychiatrických léčebnách, kde jim byly vymývány mozky dávkami prášků a psychickým nátlakem.

Naše současná svoboda byla vykoupena spoustou životů a úsilí lidí, kterým stálo za to obětovat všechno ve prospěch nějakého ideálu. Nynější situace v našem státě ukazuje, že si této svobody moc vážit neumíme. Někdy se rozmáhá v tomto státě pocit, že jsme si demokracii vybojovali sami, a že je samozřejmá. Pokud ovšem tuto "samozřejmost" nebudeme prosazovat i jinde, může se nám zase lehko stát, že se na nás opět všichni vykašlou, a že bude stejně nesamozřejmá jako po dlouhá desetiletí (i staletí) předtím v dějinách našeho státu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama