Cesta vede přes Chomutov

5. března 2009 v 15:51 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Ač je náš stát rasově a národnostně velmi homogenní (rozhodně mnohem víc než jiné evropské státy), neustále se u nás otvírá otázka menšin a to konkrétně té romské. Desetiletí trvající vzájemné nepochopení a neschopnost přijmout naprosto odlišný přístup ke společenským otázkám nám přerůstá v téměř neřešitelný problém.


Zásadní je, že naše většinová společnost a romské etnikum nežijí spolu, ale tak nějak vedle sebe. A nemusíme chodit pro příklady moc daleko. Kolik máte romských přátel? Známých? Spolužáků? Spolupracovníků? Oblíbená odpověď na důvody, které Čechy vedou k tomu, že jsou k Romům nedůvěřiví, je: "Můžou si za to sami." To je ale právě diskutabilní. Ano, je pravdou, že v romském etniku je spousta lidí, kteří zneužívají sociální systém, páchají trestnou činnost, jenže ve chvíli, kdy se narodí nějaký Rom, už je na něj pohlíženo většinovou společností jako na potencionálního zloděje. Těžko si představit něco více frustrujícího než se celý život vyrovnávat s neustálými předsudky. Dá se pochopit, že člověk moc netouží po zařazení do společnosti, která ho odsuzuje od chvíle, kdy se dostal na svět.

To, že příčiny jsou obtížně řešitelné, víme, ale vůle k hledání aspoň nějakého řešení prostě chybí. A co je ještě horší, chybí i vůle k řešení důsledků. To se projevilo právě teď v Chomutově. Tamní primátorka se rozhodla, že bude vymáhat dodržování zákona, tak sáhla na to jediné, co lidi opravdu bolí, tedy na peníze. Ale pobouřila tím obě strany. Porušila totiž status quo - nestaráme se o ty druhé, který v zásadě všem vyhovuje. Jenže nestarat se o to, jak to vypadá v některých koutech našeho státu se nám může krutě vymstít. Jistě HDP nám doposud stoupalo, politická situace byla relativně stabilní, co bychom řešili, problémy nejsou. Nějaká čísla o lidech žijících pod hranicí chudoby nikoho moc nezajímaly. Jenže těch lidí jsou v každém větším městě tisíce, jsou to lidé (a nejsou to jenom Romové!), kteří propadli sociálním sítem a jejich vztah k zákonům je řekněme poněkud vlažný a to je problém jako blázen, když uvážíme, že HDP nestoupá, že spíš celý náš stát o něco zchudne a tito lidé tedy zchudnou ještě o kus víc. A kdo ví, co udělají potom?

Současný systém funguje tak, že se je snažíme umlčet a udržet na uzdě sociálními dávkami. A všichni moc dobře ví, že jsou mimo systém, tedy že jsou vlastně nepostižitelní. Proto je ani trochu netrápí pokuty nebo nějaké sankce, dávky jsou přece nesebratelné. Právě to se pokusila chomutovská primátorka změnit. Cílem nebylo, aby se propadli sociálním sítem ještě níž, ale ukázat jim na jedné straně, že zákony platí pro všechny a na druhé, že jsme schopni jim nabídnout i pomocnou ruku (obecní úřady nabídli většině neplatičů splátkové kalendáře), tedy dostat je zpět do systému. Proto velmi oceňuji snahu chomutovských a litvínovských politiků donutit ministra Kocába k tomu, aby si život mezi těmito lidmi zkusil. Někteří to kritizují jako populismus, ale člověk opravdu někdy z výšky funkce nedohlédne až k občanovi a hlavně podle mě cesta k (aspoň částečnému) řešení vážně vede přes Chomutov.

(Pro lepší ilustraci podmínek, v kterých ti "problémoví občané" žijí doporučuji sledovat následující reportáže: http://zpravy.idnes.cz/v-chomutove-mezi-neplatici-reknu-ti-pribeh-to-bys-chcip-pgv-/domaci.asp?c=A090303_152232_domaci_anv )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama