Vláda padla. A co dál?

26. března 2009 v 20:46 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Koaliční kabinet Mirka Topolánka byl potopen lidmi z vlastních řad, aspoň tak to říká mediální klišé. Ale ti čtyři původně koaliční poslanci byli jen posledními střípky z mozaiky všech těch, kteří se rozhodli vládu sesadit, její důležitější část ležela úplně někde jinde.


Není tajemstvím, že toto páté hlasování o nedůvěře vládě vyvolala opoziční ČSSD. Po vzoru současného italského premiéra Berlusconiho, chtěli neustálými hlasováními o nedůvěře získávat protestní hlasy voličů, které by zúročili v řádných parlamentních volbách. V čem je ale zásadní rozdíl? Mezitím co Berlusconi potřeboval takových hlasování 30 a reálně se připravoval na vládnutí, Jiřímu Paroubkovi se to až neuvěřitelně snadno povedlo již po pěti hlasováních až z toho byl sám azskočen. To má ovšem za následek katastrofu. Ač by to nikdo ze sociálních demokratů veřejně nepřiznal, pád vlády si z nich přál málokdo. Naopak chtěli mít nadále terč, do kterého by se mohli strefovat až do řádných voleb. Teď ale nastal problém. Vláda skončila a nikdo z ČSSD se rozhodně moc přebírat nechystá. Vlastně chtějí nechat vládu dožít až do konce českého předsednictví EU a mezitím hledat nějaké východisko. Jaké? To nikdo neví.

Problém je, že nastalá situace je politicky a ekonomicky mimořádně nepříjemná. Potopili jsme si totiž vládu v období hospodářské nestability (a tím, že padla vláda jsme vyslali signál i o nestabilitě politické) a to ještě v období, kdy je na nás vidět mnohem víc než jindy, protože naše země leží v mediálním zájmu, takže si můžeme být jistí, že to všichni zaznamenali. Celý obraz naší republiky se tím značně pošramotil.

Co je ještě horší, je fakt, že reálné řešení ani neexistuje. Protože téměř nikdo nekalkuloval s možností, že by vláda opravdu padla, nemá ani opozice ani koalice žádný plán, jak tuto situaci řešit, což jenom nepříjemný obraz našeho státu prohlubuje. Jaký je tedy vlastně výsledek tohoto hlasování? Nelichotivý, ale nikoliv pro vládu. Ti, kteří svým jednáním a hlasováním zapříčinili její pád jsou teď přímo odpovědní za nastalou situaci a očekávatelnou nestabilitu. Státotvorná strana by měla mít i v opozici zájem na dobrém stavu české politické scény a ekonomiky a pro případ její nestability nějaké řešení. To, že ČSSD nemá ani jedno jenom jasně ukazuje, že se tedy nejedná v současné době o státotvornou stranu, ale o stranu populistickou. (Pokud by snad nějaký sociální demokrat chtěl oponovat jejich "protikrizovým" balíčkem, tak rozhodně nepovažuji 13. důchod za řešení útlumu průmyslu a následné nezaměstnanosti.)

Korunu tomuto tragikomickému divadlu nasazuje prezident Václav Klaus, který svými podmínkami pro vznik nové vlády (nesmí se jednat o vládu založenou na přeběhlících, premiér musí mít 101 hlasů a musí jít o plnohodnotnou vládu, tedy ne o vládu úřednickou) jasně naznačuje, že považuje za řešení jedině vznik velké koalice, což už si v tomto státě nepřeje snad absolutně nikdo. "Vláda padla. A co dál?" Jak správně poznamenal Mirek Topolánek v projevu před europoslanci, tyto otázky směřujte do Lidového domu, tam je příčina problému, tam by mělo být i řešení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alaric Alaric | 9. dubna 2009 v 21:13 | Reagovat

Vláda padla. Ať hnije vláda. Sláva komunismu v čechách, zaplesalo srdce 70ti letého úderníka a ? .... dostalo infarkt.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama