(Maso)Půst aneb 30 dnů bez masa

9. dubna 2009 v 8:50 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
V březnu tohoto roku jsem se začal zamýšlet nad myšlenkou, jaké je to asi být vegetariánem z přesvědčení, jestli je to těžké a nebo jestli je v bezmasé stravě dostatek ekvivalentů pro normální stravování. A protože to bylo přibližně měsíc před Velikonocemi, tedy v období, kdy se tradičně v historii držel půst, řekl jsem si, tak proč to taky nezkusit. Vytyčil jsem si tedy cíl, 30 dnů +/- do Velikonoc bez masa. Skončil jsem v den, kdy mi začaly velikonoční prázdniny, tedy přesně po 30 dnech. Po celou dobu jsem si vedl takový malý deník, ve kterém jsem se snažil reflektovat peripetie i zajímavosti spojené s nejezením masa, doplněné o občasné poznámky z oblasti kultury a politiky:


1. den
Mám za sebou první den bezmasého jídelníčku, mého osobního pokusu o půst (takový "masopust"), tedy měsíc bez masa až do Velikonoc. Nenašel jsem za celý den žádný problém, maso mi nechybělo, den byl pro mě mnohem významnější výročím 50 let od povstání Tibeťanů ve Lhase proti čínské nadvládě a návštěvou kina, kde dávali Valčík s Bašírem.

2. den
Další den bez masa uplynul. Již jsem párkrát zalitoval, že jej nemohu nebo spíš nechcu jíst, ale nějak zásadně mi zatím nechybí. Jím hlavně sýry, pečivo a ovoce, duševní stravu jsem pak dnes měl v podobě divadelní hry Britney goes to heaven.

3. den
Vcelku bezproblémový den. Zkusil jsem tofu, chutná docela dobře, jen jeho konzistence je poněkud umělá. V nepojídání masa mi dost pomáhá školní jídelna, jejíž výtvory člověka ani trochu nelákají ke konzumaci.
(V tento den si také naše republika připomínala 10 let od vstupu do NATO.)

4. den
Další den je za mnou. Dnes jsem celý den dělal různé variace kuskusu a bylo to naprosto super. Tohle dobrovolné omezení jídelníčku člověka nutí i k určité kreativitě. Faktem ovšem je, že mám teď mnohem větší chuť na sladké, jinak je ovšem zatím vše v pohodě.

5. den
Dnes jsem poprvé velmi nepříjemně pocítil, jak omezující je nejezení masa. Konala se nějaká rodinná oslava, tedy spousta všemožných lákadel a zároveň spousta otravných příbuzných, kterým člověk musel neustále vysvětlovat, co ho vlastně k tomu půstu vede. Chuť jsem si spravil kulturní stravou v podobě dokumentu Český sen a filmu Nikdo se nebude smát (podle povídky Milana Kundery).

6. den
První krize překonána, dnes jsem si na maso téměř ani nevzpomněl. Snažím se být ve formování nového jídelníčku tvůrčí, tak zkouším nové druhy sýrů, zkoušel jsem připravit i sóju. Zůstává faktem, že mám stále velkou chuť na sladké (tělo je asi v šoku z výpadku masa, a tak chce začít dělat zásoby :P ).

7. den
Po shlédnutí jídelníčku ve školní jídelně na tento týden jsem usoudil, že její navštěvování po dobu trvání tohoto půstu poněkud postrádá význam, takže jsem si obědy odhlásil. Celý den mě také pronásledovala chuť na nějakou nezdravou majonézovou lahůdku a docela jsem poté blahořečil naše předky za vynález bezmasého bramborového salátu.

8. den
Čím dál víc si uvědomuji, jak je nejezení masa omezující. Zjišťuji v kolika jídlech a pochoutkách je vlastně obsaženo. Nutí mě to víc přemýšlet nad tím, co jím. Fajn je, že se mi daří, udržet tuto svoji osobní dietu mimo pozornost jiných lidí. (Tento den byla také moje práce do SOČ doporučena po školním kole pro postup do kola městského.)

9. den
Mám za sebou devět dní bezmasé stravy a už z toho začínám být poněkud unavený. Mám pocit, jakoby se můj jídelníček stával jednotvárným a to mě štve. Snažím se vymýšlet nová a nová bezmasá jídla, ale už mi dochází inspirace, budu muset asi najít nějaké vegetariánské kuchařky.

10. den
Dnes jsem vyzkoušel nové bezmasé jídlo, indickou placku parátha. Také jsem zjistil, že začínám vyhledávat intenzivní chutě, tedy hodně kořeněná nebo aromatická jídla. Jinak se mi ovšem stále daří celkem bez obtíží odolávat jakýmkoli pokušením a chutím na masné výrobky.

11. den
Tento den jsem odjel pod stan do okolí Jakartovic. Docela mě potěšilo, že i přes větší výdaje energie jsem to bez masa celkem v pohodě zvládal.

12. den
Další den strávený v přírodě. Pojídám stále hlavně sýry, pečivo a ovoce a stačí mi to (samozřejmě nevynechávám ani velké množství čaje). Kulturní stravu jsem večer doplnil na představení Bílého divadla s názvem Občerstvení.

13. den
Opět jsme jedl sóju a kupodivu už mi vůbec nepřišla špatná, vcelku se na stravu bez masa adaptuji, o to víc mě naštvalo, že jsem tento den nechtíc tuto dietu porušil. Objednal jsem si sýrovou pizzu a až při jejím jezení jsem si všiml, že pod tu vrstvu sýrů dali jako podklad šunku. I přes toto zakolísání nadále pokračuji ve své dietě.

14. den
K obědu jsem si dal zase sóju, člověk si opravdu zvykne. Večer jsem se naproti tomu ládoval hromadou bramboráků (a pak že je vegetariánská strava zdravá).

15 den
Neuvěřitelně hektický den. Bojuji s nějakou hloupou rýmou nebo nějakou jinou nákazou (takže jsem si k bezmasé stravě přidal i Vincentku), jsem unavený a energii se mi nedaří doplnit ani čokoládou (což mi většinou aspoň krátkodobě pomáhá). Ovšem bojím se, že v tom stavu by mi stejně maso nepomohlo. Po příchodu domů jsem padl totálně vyčerpaný a vzbudil jsem se až druhý den ráno.

16. den
Dávám si další skvělé bezmasé jídlo a to sýrové tortelíny. Při průchodu obchodem jen teskně hledím na pult plný masných výrobků. V jistém smyslu už se docela těším až už budou ty Velikonoce. Ale jinak mi v zásadě tato dieta nijak závažná nepřijde, člověk už má po dvou týdnech zautomatizované "Ne, já maso nejím."

17. den
Dnes jsem zkusil navštívit vegetariánskou restauraci, ale velmi rychle jsem z ní vycouval. Podivná vůně a ještě podivnější lidé mě ubezpečili, že tady jíst nehodlám. Chuť jsem si spravil v nedalekém Librexu nákupem několika knih a úžasně přeslazenou Marlenkou.

18. den
Tento den jsem měl opravdu obavy, že půst poruším, konal se školní ples, což představovalo velkou spoustu chlebíčků, popřípadě různých uzenin (na vip rautu) a řekněme ne zas tak silná vůle, a tak jsem tak trochu doufal, že mě chuť nepřemůže. Ale nakonec jsem si na ně v průběhu ani nevzpomněl a v nejezení masa pokračuji směle dál.

19. den
Dnes jsem si dal takové tradičnější jídlo a to špenát, ale že bych byl po něm nějak silnější jako vždycky býval pepek námořník, jsem si teda nevšiml. Na večeři jsem naopak jedl tzv. Vrstvený sakát (celer, jablka, ananas, kukuřice, sýr, pórek, vejce, tatarka naskládané na sebe po jednotlivých vrstvách) a musím říct, že ten mi opravdu hodně chutnal. Pozitivní také je, že příbuzní si už na můj půst zvykají, takže už člověk nemusí trávit čas zdlouhavým vysvětlováním, ale prostě bezproblémů mi dají bezmasé jídlo.

20. den
Další den ve znamení sýrů, na oběd jsem si dal smažené tvarůžky a poté jsem si koupil na doporučení sýr, který se jmenuje Blaťacké zlato a musím uznat, že je opravdu dobrý. Duchovně jsem se posílil na akci (v rámci Festivalu pro Tibet) Miskování a meditace pro Tibet.

21. den
Hodně krušný den, kdy člověk pořádně neměl čas se nasnídat nebo pořádně naobědvat. Objevil jsem ovšem v jedné pekárně, že dělají skvělé pirožky s balkánským sýrem a pórkem,ty si asi budu kupovat častěji. Z občerstvovacích akcí jsem pak ještě podnikl napsání recenze na divadelní hru Občerstvení (od Bílého divadla) na blog.

22. den
Tento den jsem jel se školou do Krakova. V ceně bylo i jídlo, takže to samozřejmě přineslo komplikace. Na svačinu jsme totiž dostali mimo jiné bagetu, no a v ní byla nějaká šunka nebo šunkový salám, čehož jsem si všiml až při její konzumaci, takže již druhé porušení "půstu" (a to by člověk čekal, že aspoň ti Poláci, když jsou takoví křesťané, budou taky půst dodržovat). Na oběd jsme měli špízy, takže tam jsem pečlivě oddělil maso a zeleninu a spokojeně se (bezmasně) najedl. K doplnění multikulnurnosti jsem si ještě v ČR koupil slovenské korbačíky a tak už jen chybělo ještě něco maďarského a mohl to být gurmánský výlet ve stylu Vyšegrádské čtyřky.

23. den
Díky předchozímu výletu do Krakova jsem byl celý den unavený, čemuž napomohla i školní akademie, která se konala ten den, a která mě pravda mnoho nebavila. Taky jsem zapomněl, že už nemám dál odhlášené obědy, ovšem vzhledem k tomu, že byla "oblíbená" ryba Pangasius, moc mě to nemrzelo (a nemrzelo by mě to, ani kdybych to maso jedl). Podařilo se mi i zakamuflovat návštěvu stánku s hamburgery, kdy jsem si dal bez větší pozornosti hamburger jen s hermelínem, takže myslím, že stále téměř nikdo neví a netuší, že už 3 týdny nejím maso.

24. den
Dnes jsem po dlouhé době opět navštívil školní jídelnu a zhodnotil jsem, že jsem o nic nepřišel. Maso jsem zdvořile odmítl, takže jsem vesele pojídal jen bramborové knedlíky se zeleným něčím, co se odvážili nazvat špenát. Reputaci špenátu napravila až špenátová pizza, kterou jsem měl odpoledne.

25. den
Úžasný jarní den. V jídelně bylo na oběd kuře, takže jsem se tam ani neobtěžoval chodit. Za to jsem si v knihovně půjčil knihu Zpěvy staré Číny a k jejímu čtení jsem si pustil čínskou lidovou hudbu a uvařil Yin Zhen (skvělá kombinace).

26. den
Další nádherný jarní den. Konala se jedna rodinná oslava a poprvé se obešla prakticky celá bez masa (vyjma jednoho salátu, ve kterém byl tuňák, a který jsem tedy nejedl). Dříve tedy nemyslitelná představa se bez problémů zrealizovala, myslím si, že je to docela zajímavý úspěch tohohle mého osobního pokusu.

27. den
Můj půst se pomalu blíží ke konci. Prožil jsem bez jakýchkoli problémů další bezmasý vcelku bezvýznamný den. Naproti tomu, pro naši republiku to byl den velmi významný, tento den totiž přijel na návštěvu nový americký prezident Barack Obama a pronesl svůj první velký veřejný projev na evropské půdě.

28. den
Nesužuje mě sice žádná výrazná chuť na maso, přesto se člověk neubrání myšlenkám nad tím, co udělá až tenhle půst skončí nebo přesněji, co všechno sní. Zatím své chuťové buňky nechávám unášet na vlnách sýrových chutí (např. dnes sýrová roláda) a bez problémů přežívám.

29. den
Předposlední den jsem zažil asi největší krizi. Zašel jsem si na oběd do školní jídelny a bylo zrovna jedno z mých opravdu velmi oblíbených jídel (ne-li snad to nejoblíbenější), pečená kachna se zelím a knedlíkem. Dalo mi opravdu hodně práce a sebezapření, abych vytrval a s chutí se nezahryznul do pečené kachny. Ještě teď pro ni teskním...

30. den
Poslední den mého půstu proběhl bez problémů, žádná další krize se už nekonala. Byl krásný jarní den, takže jsem si zašel zaplavat. Musím říct, že po těch 30 dnech už člověku nepřijde nejezení masa nějak zvláštní. Na druhou stranu žít tak celý život jako vegetarián bych vážně nechtěl.


PS. Slíbil jsem si, že konec tohoto půstu oslavím uzeným s křenem a okurkami, takže masožroutství zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 prchalka prchalka | 9. dubna 2009 v 9:20 | Reagovat

...to je dobré a pak že by lidi nedokázali nejíst maso, aspoň chápeš jak je někdy těžké pro vegetariány se pořádně někde najíst když většinou opravd všude cpou maso:-D .....já jsem zatím nejezení masa vydržela pouze asi takových 10 let

2 Keďa Keďa | 9. dubna 2009 v 10:35 | Reagovat

Fůůůj uzené s křenem ... :D

3 Alaric Alaric | 9. dubna 2009 v 21:10 | Reagovat

Co máš z mrtvé mrkve ? Nebučí :-D

4 Sam Sam | 10. dubna 2009 v 21:54 | Reagovat

Tak a teď si představ, že by sis zakázal i mléčné výrobky... =D to by si byl úplně v řiti, bo jak vidím, tak ses cpal hlavně sýrem na 100+1 způsob. Ale jinak gratuluju, nevím nevím, jestli bych to já dal (kdybych se do toho ůbec pustil, že?? =D=D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama