Slovanské objevy

1. dubna 2009 v 22:41 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Díky projektu příhraniční spolupráce jsem navštívil Krakov. Ten zájezd byl zaměřen na poznávání historie a kultury židů v Krakově (a v Polsku vůbec), ale díky účasti českých i polských studentů, měl tento výlet zajímavý přesah.


Příjezd do Polska komentovali čeští studenti značně kriticky. Ve snaze dokázat si, jak je naše země, potažmo i naše město - Ostrava, neuvěřitelně krásná, neopomněli kritizovat vše, co viděli. Moderní budovy byly nevkusné, polské paneláky byly mnohem hnusnější než ty naše, vše bylo dle jejich názoru zanedbané a odporné. Konečně na nějakém zájezdu nabyli dojmu, že jsou v zemi, kde si mohou připadat jako ti "bohatí západní turisté". Přišlo mi to úsměvné, já osobně měl pocit, že polská města vypadají dost podobně jako ta česká. Část je jich spravená, část ne, sem tam nějaký slušný moderní dům, většina zástavby však ryze socialisticky betonová. Značný rozdíl byl ovšem v historické části města. Vzhledem k tomu, že Ostrava byla dlouho vlastně bezvýznamná, historické centrum v ní téměř chybí, zatímco Krakov je město s velmi dlouhou tradicí. Nějak jsem tedy nenabýval dojmu, že jsme ve státě nebo městě, kde by jsme se zrovna mohli vytahovat.

Co bylo pro mě, ale mnohem zajímavější bylo to postupné prolamování ledů s polskými studenty. Mezitím, co z počátku jsme se na sebe tvářili jako bychom pocházeli pomalu z jiných kontinentů, postupem času jsme zjišťovali, že těch rozdílů nebude zas tolik. Už první jasný signál byl, když začala mluvit polská průvodkyně. Nejdřív se Češi tvářili, že je polština strašně vzdálený jazyk, kterému nejde porozumět a nutně vyžadovali překlad. Během dne se potřeba překladu začala úspěšně vytrácet. A s ní i vzájemný ostych i nevraživost. Jak už jsem psal, byl to zájezd zaměřený na Židy, ale myšlenky humanismu a tolerance, které v souvislosti s debatou o antisemitismu zazněly, byly univerzálnější. A tak cestou zpět už šli vidět i první česko-polské kontakty. A člověk jen žasnul, jak se můžeme považovat za jiné národy, když stejně jsou naše řeči i země tak podobné. Těžko se pak člověk ubrání takovým velkoslovanským myšlenkám.

Vlastně tím byl pro mě celý ten výlet nejdůležitější. Ve světě, kde je pomalu vše anglicky začíná mít člověk ze státu velikosti ČR pocit kapky uprostřed oceánu. Ale právě tenhle výlet mi přinesl určité slovanské uvědomění se. Prostě je dobré vědět, že jsou na světě milióny dalších lidí, kterým více méně rozumíte bez toho, že byste se učili jejich řeč, že jsou to lidé, kteří mají podobnou ekonomickou, politickou i historickou zkušenost, že jsou to prostě lidé, kteří vám rozumí. Myslím si totiž, že tohle poznání je pro mnohé v mojí generaci úplně nové. Našim rodičům se díky ruské nadvládě cpalo "slovanstvo" horem spodem, taky celkem sledovali polské televize, uměli rusky a slovenština byla zároveň z češtinou oficiální jazyk. Narozdíl od toho dneska se najdou běžně lidé, kteří nerozumí slovensky natož polsky a jejich představa o světě je opravdu čistě anglofonní. Ne, že bych razil nějaké rusofilství nebo podobné jiné úlety z dob národního obrození, ale člověk by možná občas neměl zapomínat na to, že je západní Slovan a ne východní česky mluvící Němec (nebo nějaký podobný hybrid).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama