Libuše Moníková – Zjasněná noc (literatura)

23. června 2009 v 11:44 | kunik |  - Recenze a anotace
Zjasněná noc je nově přeložená kniha Libuše Moníkové, české spisovatelky, která v 70. letech emigrovala do Německa. Tato autorka psala všechny své prózy německy, přestože se tématicky vztahovaly k Česku, Čechům, případně českým emigrantům. Právě proto její knihy vycházejí v edici Současná světová próza nakladatelství Argo.




Novela Zjasněná noc se od předchozích děl Moníkové v mnohém liší. Předně se její děj odehrává po Sametové revoluci, reflektuje tedy pocity z návratu emigrantky do rodného města. Dosti kritickým okem sleduje jeho přeměny, pronikání kýčovitých obchodů se suvenýry do centra města, pošlapávání toho kulturního dědictví, které předchozí režim nestihl zničit atd. Zároveň s určitým nadhledem popisuje intenzivní politický vývoj rozpadajícího se Československa. Velká část tohoto díla je faktografická (ještě o něco víc než je u Moníkové zvykem), ale knize to na kvalitě neubírá, veškeré popisy slouží k věrnému zachycení atmosféry. Takový obraz doby není nezajímavý ani pro českého čtenáře (alespoň pro toho mladšího), politická a ekonomická transformace našeho státu na počátku 90. let byla totiž určitým dějinným úkazem, který je v zásadě neopakovatelný, ale pro pochopení vývoje našeho státu zásadní.

I po dějové stránce je Zjasněná noc od dalších knih Moníkové poněkud odlišná. V novele se téměř nevyskytuje u ní jinak oblíbený prvek nadpřirozena a mysticismu. Co ale zůstává, jsou narážky i přímé odkazy na jiná umělecká díla. Zatímco v Pavaně za mrtvou infantku je "spisovatelem díla" Kafka, tentokrát se o tuto pozici dělí Němcová a Čapek. Do díla se také promítá autorčin smysl pro humor, který skvěle prolíná jinak ne moc humorné faktografické pasáže.

Moníková v této novele nepopisuje jen pocity emigrantky, ale zároveň pocity ženy, která si jasně uvědomuje své stárnutí, svou emancipaci a zároveň osamělost. To logicky vede k úvahám do jaké míry je Zjasněná noc autobiografická. Paralel s životem autorky sedá najít v textu spousta, ale stejně tak je možné, že jen měly čtenáře zavést na "falešnou stopu", aby byl více vtažen do děje. Autobiografičnost díla ale není asi tak důležitá. Podstatnější je jeho výrazná čtivost a jeho zakotvení do období v naší literatuře téměř nezachycovaného.

Zjasněná noc samozřejmě není jen esejistické dílo o počátku 90. let v Československu, ač by to tak mohlo z dosud napsaného vyznít. Celou knihou prostupuje příběh, který by se dal přirovnat k příběhu Petra a Lucie (od R. Rollanda) - setkání dvou lidí na pozadí dějinných událostí, které dotvářejí okolnosti jejich vztahu. Tato kniha je vlastně "řemeslně" skvěle napsaná romance, ale oproti jiným dílům Moníkové chybí této novele větší hloubka či propracovanost. Rozhodně se ale nedá říct, že by to bylo dílo špatné, spíše jen nedosahuje vynikající úrovně děl předchozích. Ale stále je to dílo natolik dobré, že by ve výčtu toho podstatného, co nám česká literatura konce 20. století přinesla, nemělo být opomenuto.

(recenzi na další knihu L. Moníkové - Fasáda najdete zde: http://kunik91.blog.cz/0810/libuse-monikova-fasada-m-n-o-p-q )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama