O eufórii, výpovědní hodnotě umění a národní povaze

21. srpna 2009 v 11:39 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Nejspíš v rámci vzpomínek na výročí okupace z roku 1968 a Sametovou revoluci zařadila dnes čt1 na program záznam koncertu Karla Kryla z Lucerny z roku 1991. Jeho shlédnutí mě vedlo zase jednou k úvahám o euforii a výpovědní hodnotě umění a vlastně o naší národní povaze.


Ten koncert na mě neuvěřitelně zapůsobil v jedné věci - ani zdaleka se v něm nezračil Kryl, jak je nám dnes předkládám, jako zpěvák tklivých a temných písní s nějakým tím politickým přesahem. Naopak byl na pódiu suveréni showman, naprosto skvěle pracující s publikem. Dokázal lidi v sále dostat do záchvatů smíchu a stejně rychle do zamyšleného mlčení. Všichni viseli na každém jeho slově a on si evidentně náklonnost publika užíval. Žádný posmutnělý bard, ale člověk plný energie nebojící se ironie a sarkasmu. Rok 1991 už byl poznamenán určitým vystřízlivěním z revolučních ideálů a Kryl tu byl zpátky, aby dění v zemi satiricky komentoval. Byl to prostě takový Arbiter civilitas.

Nebyl to ale jen zpěvák, ale i publikum bylo veskrze zajímavé. V sále totiž seděli lidé napříč společností, věkově i postavením. Seděli v ložích, na židlích i na zemi, Lucerna byla tehdy prostě plná k prasknutí a všichni v ní stejně svorně zpívali a poslouchali. Napadlo mě takové trošku heroizující označení: "Tehdy byl náš národ chudý, ale zároveň hrdý a svobodný." Dnes bych tohle označení rozhodně nepoužil.

Říká se, že každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží. Já bych k tomu přidal, že každá doba má přesně takové umění jaké si zaslouží. Vztáhneme-li to na populární hudbu (a dopustíme se silného zjednodušení), jde to krásně vidět. Druhá polovina 60. let - zajímavá, inteligentní a nápaditá hudba, 70. a 80. léta se nesla v duchu normalizačního kýče, první půlka 90. let - kvalitní alternativní hudba (v zásadě vyplutí undergroundu z let předchozích na povrch), druhá polovina 90. let - komerční kýč (vzpomeňme třeba Lunetic). Když to převedu na dnešek, v současnosti se už na koncerty nechodí moc poslouchat, většinou se jde na koncert chlastat a pořádně se vyskákat, vytančit atd. na libovolnou energickou hudbu.

Nechcu tvrdit, že by se u nás netvořila hudba s nějakou výpovědní hodnotou, a že by ji nikdo neposlouchal, ale rozhodně to není zase tak častý jev. Vždyť i hip hop už často ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu, spousta textů se točí v kruhu a je pouze o tom "jak moc velký jsem drsňák". Co je ale podle mě ještě zajímavější, je to, že hudba, která tu výpovědní hodnotu má, je tematizována úplně jinými směry a stylizovaná úplně jinými prostředky než dříve. Mezitím, co dříve taková hudba komentovala dění jazykem téměř básnickým, dnes se častěji používá jazyk ulice. Tématika se pak posunula od témat celospolečenských k tématice vztahů a identitě jedince.

Proč tomu tak je? Jeden z mnoha důvodů vidím právě v tom, že jsme se z národa "chudého, hrdého a svobodného" stali národem "bohatým, lhostejným a klientelistickým". Přestože jsme se ekonomicky posunuli opravdu daleko od roku 1991, po stránce společenské jsme se podle mě ještě propadli. Nechováme se totiž jako národ relativně bohatý, ale jako národ zbohatlický. Tomu odpovídá úroveň mezilidských vztahů, politická kultura, výrazové prostředky umění, prostě celospolečenská atmosféra. (Hudba, na které to ukazuji, je v tomto případě jen určitým indikátorem.). Přesto si nemyslím, že by tato úroveň společenské kultury byla u nás běžná nebo snad národu vlastní. Naše historie ukazuje, že zde byla dlouhá období, kdy se taková vulgárnost a hloupost, tyto zbohatlické manýry, nenosily. Je třeba se jen 20 let po Sametové revoluci zamyslet, jestli se chceme vrátit k národní povaze (nebo řekněme identitě) našeho národa, která by byla na kulturní a společenské úrovni západoevropských demokracií, a nebo se spokojíme se současným stavem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 27. srpna 2009 v 16:33 | Reagovat

Napsal jsi to krásně a úplně s tebou souhlasím! Mimochodem - v té Lucerně jsem tenkrát seděla na zemi. Škoda, že mi ten záznam unikl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama