Proč je KLDR stále na mapě?

11. srpna 2009 v 15:22 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Při příležitosti velkých severokorejských "spartakiádních" oslav Arirang bych se chtěl zamyslet nad tím, co vlastně tento režim drží pohromadě a co vlastně vede k tomu, že tento skanzen stalinismu nezmizel už dávno z mapy.


Severní Korea vznikla po druhé světové válce rozdělením Korejského poloostrova na dvě okupační zóny - jedna byla pod vlivem USA, druhá pod vlivem SSSR. V dnešních hranicích se nachází od příměří z 27.7.1953. To mimo jiné znamená, že je neustále ve válečném stavu s Jižní Koreou. Tomu také odpovídá politika Severní Korey. V současné době je v armádě KLDR 1,1 milionu vojáků, což z ní dělá 4. největší armádu na světě, intenzivně se snaží o získávání jaderných zbraní a rozhodně nešetří bojovou rétorikou, ať už vůči jižnímu sousedovi anebo vůči USA.

Každému musí být jasné, že udržování milionové armády něco stojí, na armádu padne nemalá část HDP korejské lidově demokratické republiky. Mohlo by se zdát, že armáda v zemi se zanedbanou infrastrukturou a ekonomikou v žalostném stavu není zrovna nejlepší investice. O to víc, když v KLDR vypukají pravidelně hladomory. Ale není to pravda, je to jen jeden z mnoha výborných taktických tahů severokorejského vedení.

KLDR ztratila po rozpadu tzv. Východního bloku mnoho ze své tehdejší relativní ekonomické stability. Ztratila odbytiště pro své výrobky, ztratila možnost čerpat "bratrskou pomoc" od dalších socialistických států a byly na ni uvaleny od OSN přísné sankce. V této době přichází přeorientování politiky KLDR, která by se dala označit za vyděračskou. Severní Korea totiž čerpá mezinárodní pomoc pro svoje hladem zmítané obyvatelstvo, protože demokratické státy nechtějí nechat korejské obyvatelstvo pomřít hlady. Tuto pomoc si KLDR pojišťuje právě silnou armádou, a tak přestože Jižní Koreji neustále vojensky vyhrožuje, je to právě i Jižní Korea, kdo KLDR zásobuje potravinovou pomocí.

KLDR je dnes už velmi blízko naplnění Orwellovy vize z románu 1984. Obyčejný člověk je redukován na výrobní jednotku, s kterou se dá volně nakládat. Silná propaganda, vymývání mozků a neustále udržování strachu z vojenské intervence "západních imperialistů" umožňuje severokorejskému vedení naprostou kontrolu nad životy obyvatel. Obyvatelstvo je vždy jen kousek od hladovění, a tak je jeho hlavní činností práce, získání potravy a zajištění základních životních potřeb (ostatně to vše díky mezinárodní pomoci podléhá přímo straně) . Na další věci už mnoho času nezbývá. Všudypřítomná policie a vojáci ke všemu obyvatelstvu neustále připomínají, že kdokoliv se režimu postaví, může bez problému ze dne na den zmizet - v severokorejských koncentračních táborech žije podle odhadů okolo 200 000 lidí. Jediné povolené myšlenky jsou myšlenky strany, jediný výklad dějin je výklad podle strany, jediný přístup k informacím je skrze stranou ovládané média atd. Dokonce už se v KLDR téměř podařilo vytvořit imaginární postavu Velkého bratra. Přestože je totiž zakladatel tohoto režimu Kim Ir-sen od roku 1994 mrtvý, je stále titulován jako "věčný prezident".

Toto vše se děje za přihlížení zbytku světa a to hned z několika příčin. První je silná armáda a jaderné zbraně, které brání západním státům svrhnout tento režim vojensky. Druhou je neúčinnost ekonomických sankcí, které jsou totiž negovány potravinovou a energetickou pomocí. Třetí příčinou je mocný spojenec, kterým je Čína. Ta KLDR dlouhodobě brání (převážně na půdě Bezpečností rady OSN) a to i navzdory tomu, že dnešní vedení Čínské lidové republiky nemá mnoho důvodů, proč KLDR podporovat. Je to stát, který Číňané spíš sponzorují než, že by měli ze spojenectví nějaký užitek. Ke všemu režim KLDR je i na čínské poměry brutální a nesvobodný. Jenže nepodpořit "bratrskou komunistickou" zemi (navzdory tomu, že z komunismu už v Číně mnoho nezbylo) v boji s "imperialisty" by bylo před domácím obyvatelstvem jen těžko obhájitelné. A další problém má Čína se zbytkem světa společný. V případě, že by totiž režim v KLDR padnul, musela by se vyrovnat s obrovským přílivem uprchlíků a s naprostým ekonomickým, politickým a systémovým zhroucením sousední země. To, že si totiž pořádně nikdo neumí představit, co by nastalo za chaos a problémy v případě okamžitého pádu této zrůdné diktatury, spoustu politiků zrazuje od rázných řešení. Výsledkem jsou táhnoucí se vyjednávání, která nepřinášejí výraznější pokrok a spíše doufání světové veřejnosti, že se to v KLDR snad někdy změní.

Příklad KLDR nám jasně ukazuje, že i v 21. století je možné zotročovat lidi, vymývat jim mozky a naprosto bez skrupulí krást a vydírat. O to víc by nám to mělo sloužit jako důvod, proč si vážit demokracie, proč ji chránit a rozšiřovat do světa. KLDR je totiž morální skvrnou na tváři celého světa. Bohužel skvrnou, kterou zatím neumíme účinně odstranit, což je ve svém důsledku strašné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama