Jak je daleko do globální revoluce?

10. září 2009 v 23:44 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
V poslední době jsem přečetl několik článků a knih a viděl několik dokumentů a filmů, které se zabývaly globálními problémy, které nám mohou přerůst přes hlavu. Většinou se nesly buď v duchu burcujícím, volajícím po změně, a nebo v duchu klidně filozofickém, vyzývajícím k zamyšlení. Po každé se ovšem jednalo o vcelku tvrdou kritiku našeho současného ekonomicko-politického systému. Přesto se zdá, že nikdo se nijak výrazně nezamýšlí a davy se zburcovat také nepodařilo. A je přitom otázkou, jestli to není zrovna ta zásadní chvíle, kdy by tomu tak mělo být.


Myslím, že je známo, že nijak neholduji levicovým a rovnostářským myšlenkám, natož snad těm revolučně-socialistickým. Přesto se obávám, že jsme v situaci, kdy bychom se měli začít bavit o nějaké formě globálního sociálního smíru. Zkusím to ilustrovat na následující dějinné paralele: Před Velkou francouzskou revolucí byla Francie ve stavu, kdy naprostá většina majetku byla soustředěna do rukou velmi úzké skupiny lidí (šlechta a duchovenstvo). Tato skupina lidí žila odděleně od běžného obyvatelstva ve svých blahobytných mikrosvětech - na jednotlivých panstvích a měla kromě moci nad hospodářstvím jako jediná i politická práva (A to přitom jen omezená, opravdová moc se pak soustředila jen v rukou několika málo osob - panovník, generálové, nejvyšší šlechta a nejvyšší církevní hodnostáři. Tato skupina lidí pak tvořila v poměru k celému obyvatelstvu setiny promile populace.) Přestože bylo hospodářství Francie v opravdu mizerné kondici (měla obrovský státní deficit a byla nucena vyhlásit státní bankrot), neustále byly vynakládány obrovské sumy na držení početné armády a na rozmařilý život vrchnosti. Jenže došlo k tomu, že se ta většinová část populace dostala do situace, kdy trpěla hladem, a přesto viděla to neustálé rozhazování peněz kolem sebe. Toto rozhazování pak nebyli schopni nijak politicky ovlivnit, protože k tomu neměli práva, a tak se stalo, že se lid vzbouřil a vypukla revoluce, která v potocích krve utopila původní státní zřízení Francie (ovšem z ekonomických problémů jí pravda mnoho nepomohla).

Teď bych se chtěl po historickém exkurzu na chvíli vrátit k současnosti. V této době ovládá většinu světového bohatství malé procento lidí, žijící odděleně od ostatních obyvatel planety ve státech tzv. bohatého severu (můžeme je přirovnat právě k těm bohatým panstvím). Tyto oblasti si pomocí víz, imigračních kvót a omezení bedlivě střeží, aby do nich nepronikalo příliš mnoho jiných lidí. Lidé žijící v těchto státech ve svých rukou tak soustředí moc nad (téměř celým) hospodářstvím, ale zároveň i politickou moc, jsou to přece většinou nejdůležitější hráči na světové politické scéně (tomuto popisu se částečně vymyká snad jen Rusko, které je důležitým politickým hráčem z trochu jiných důvodů než z ekonomických). Mají tedy ve svých rukou neporovnatelně vyšší politická práva - ostatně zkuste porovnat hlas třeba takového Norska (necelých 5 miliónů obyvatel) a Eritrey (něco přes 4,5 miliónu obyvatel). Máme tu tedy novodobou vrchnost, která soustředí v sobě hospodářskou a politickou moc a žije odděleně od většiny obyvatel na svých "blahobytných panstvích". Této skupině pak reálně vládne ještě užší skupina států (a v ní zase jen část obyvatel), která v sobě soustřeďují největší politickou moc (ať už jsou to státy G7 nebo státy NATO nebo tzv. velké státy v EU), tedy z celkového počtu obyvatel jsou to zase jen setiny promilí.

Proč srovnávám situaci v jednom státě na konci 18. století s globálními problémy dnešního světa? Vždyť na světě jsou desítky států, které spolu kolikrát (na první pohled) nemají nic společného. Jenže ne nadarmo se říká, že dnešní svět je tzv. globální vesnice, v ní žijeme všichni společně, vzájemně se v ní ovlivňujeme, informace se v ní šíří velmi rychle, stejně jako zboží, ale také armáda (ostatně "globální vesnice" je v mnohém více propojená a je celistvějším útvarem než taková Francie v 18. století). Ale vraťme se k porovnávání s historií. Ta úzká vládnoucí vrstva, jak jsem ji již výše vymezil, se chová ekonomicky stejně nezodpovědně, jako dřívější francouzská vrchnost. Má obrovské dluhy a přesto neustále utrácí za výdaje na armádu a na rozmařilosti (např. pořádání megalomanských sportovních a kulturních akcí, sociální programy neodpovídající reálným možnostem hospodářství, neustálá výstavba). Státní dluh USA je toho krásným příkladem. A nemyslete si, že to ti "poddaní" nevnímají. Moc dobře vidí to rozhazování.

Dnes se často tváříme tak, že naše demokracie je neuvěřitelně vyspělá, protože v ní mají všichni stejná práva a jsou si v ní všichni rovni. Kolikrát tvrdíme, že antická demokracie nemá s tou naší nic společného, protože v ní byla přece velká vrstva otroků a velká vrstva bezprávných a politiku ovlivňovala jen nejbohatší část obyvatel. Jenže je to jen iluze, že naše demokracie je jiná, za ta století jsme nepokročili o moc dál. Ať se nám to líbí nebo ne, rovnost v právech platí opět jen a pouze v rámci té úzké vládnoucí skupiny (a my jen máme nějakým dílem náhody štěstí, že do ní zrovna patříme). Přestože to často nechceme slyšet, ani 2000 let od antiky se stále neobejdeme bez otrocké práce (ostatně na ní je přece postaven celý hospodářský zázrak Číny, což my mlčky přecházíme). Ale kromě toho využíváme víceméně otrocké práce i velkého množství obyvatel jiných chudých států v Africe a v Jižní Americe (ano můžeme namítnout, že za výrobky, které z těchto oblastí získáváme platíme, otázkou ale je jestli neplatíme spíše jen "otrokářům" a jestli "otrokům" není přiznáno jen právo na stravu). Kromě oblastí otrockých, jsou tu pak oblasti bezprávné, vazalské, tedy oblasti, které nemají na (světovou) politiku žádný vliv a nebo politika (jejich státu) absolutně neodráží přání většiny obyvatelstva (sem patří např. Bělorusko, Kazachstán, Sýrie, Mexiko...).

Tímto článkem (touto historickou paralelou) nechci říct, že by západní civilizace neudělala žádný pokrok od dob antiky a od dob Velké francouzské revoluce, ale že je třeba neustrnout a hledat nové cesty k dalšímu zlepšování. Dnes v rámci aspoň částečného zachování sociálního smíru ve světě poskytujeme pomoc (finanční, potravinovou, humanitární...) chudším (-bezprávným) oblastem. Otázkou je, jestli jediným cílem není, abychom si zajistili, že se nebudou příliš bouřit proti našemu rozmařilému způsobu života. Zatím nám to totiž vychází, ještě není takový hlad (nebo třeba žízeň), aby se chudší část obyvatel globální vesnice naštvala tak, jako obyvatelé Francie před revolucí. Zatím. Ale nezbývá nám než se modlit, aby náhodou nepřišel nějaký novodobý Robspier nebo Marx, který by těmto lidem řekl, že mají chtít stejný komfort jako má třeba průměrný Evropan (lepší varianta) a nebo novodobý Mao Ce Tung, který řekne, že je třeba tento starý "prohnilý, vykořisťující, buržoázní" systém od základů zbourat (horší varianta). V obou případech by to asi bylo ale stejně jedno, masu několika miliard lidí by asi ani naše (draze placená) armáda nezadržela.

Tento článek není žádná propaganda, nevyzývá ani k fašizaci současného politického systému ani k socialismu. Cílem tohoto článku je, aby vyvolal konečně nějaké zamyšlení u těch, co ho přečtou. Protože opravdu ještě nežijeme v systému, na který bychom mohli být hrdí. Jsem totiž přesvědčen, že pokud se s tímto stavem smíříme, nepoučíme se z historie a nebudeme hledat nové cesty, může se historie opravdu opakovat a přijít další revoluce, jenže tentokrát už v globálním měřítku.

(Btw. Při rozvíjení výše zmíněné myšlenky, že bohaté státy jsou vlastně dnešní "buržoazií" vykořisťující ty chudé státy, jsem se docela bavil myšlenkou, jak bych toto předhodil všem těm mladým komunistům v západoevropských zemích, aby si uvědomili, že i oni jsou vlastně "buržoazními imperialisty", kteří vykořisťují dělníky :P)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AjA AjA | Web | 11. září 2009 v 1:05 | Reagovat

tomuto popisu se částečně vymyká snad jen Rusko, které je důležitým politickým hráčem z trochu jiných důvodů než z ekonomických....

tomu nerozumím, jaké jsou ty důvody Ruska? Obávám se, že ruský trh je více než zajímavý, a říct takto kategoricky že ekonomické důvody nejsou to nejdůležitější vede ke mnoha spekulacím..

2 kunik91 kunik91 | 11. září 2009 v 6:42 | Reagovat

AjA: ano, ruský trh je zajímavý pro jiné velké ekonomické hráče, ale Rusko jako takové není velmoc z pozice silné ekonomiky, ale spíš z pozice silné armády ... ekonomická vyspělost Ruska je daleko za dalšími vyspělými zeměmi, vem si i summity G8 byli summity sedmi nejvyspělejších států světa a Ruska

3 Šárka Šárka | Web | 11. září 2009 v 13:32 | Reagovat

Jasně, před VFR se divili: Vy nemáte chleba? Tak proč si nevezmete koláče?? I když dnes žijeme v demokracii, co vlastně můžeme ovlivnit? Podívej se na volby. Co se změní? Nejspíš nic, naše hlasy jsou bezcenné jak hlasy otroků... S tou vrchností máš pravdu. Jen podíl osmi zemí - G8 - na světovém HDP je cca 43 %, z toho podíl USA 21 %. A co zbylé země?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama