Zápisky z Dolomitů

4. října 2009 v 14:43 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Tak jako před staletími Hanibal i my jsme překročili Alpy a octli se v Itálii, konkrétně v Cortině D'Ampezzo.


Předcházela tomu dvanácti hodinová jízda. Jízda okořeněná neustálými výkřiky GPS navigace "zahněte vlevo", "zahněte vpravo", "za 450 metrů bude kruhový objezd". Taková cesta osmi lidí směr Dolomity ve dvou autech je v mnohém specifická. Hlavním poznávacím znamením je auto přeplněné k prasknutí, věřte tomu, že kufr auta se v takové chvíli stává jen teoretickým a jeho působnost se rozšiřuje na celý prostor auta. Navzdory plnému využití prostoru ale takové auto křižuje horské stezky pomalu jako pirát silnic. Ani příjezd takové výpravy do campu nemůže být v ničem běžný. Co na tom, že pro normální smrtelníky je recepce otevřena jen do 18:00. My jsme dorazili ve 20:30 a stejně jsme se ubytovali. (Prostě jsme byli dostatečně drzí a donutili nočního hlídače ať nám otevře.) Ovšem ukázalo se, že nápad na výlet do hor na konci září jsme neměli sami. V campu byla spousta Čechů.

Těch několik dní na horách jsme strávili velmi intenzivně. Vylezli jsme hned na několik hor (např. Col Rosa, Marmolada, Lagazuoi), vyšplhali po několika ferratových cestách, poznali (aspoň částečně) sever Itálie. Tady je několik postřehů a poznámek z této akce:

- Itálie je země kostelů. Kostely jsou tam prostě všude. Ve stavbě kostela Italům nemohlo zabránit ani to, že je obec, ve které staví, opravdu miniaturní nebo na nepřístupném místě (např. vysoko na skále). Šance, že tu potkáte osamocený kostel je zde mnohonásobně větší než, že najdete obec bez kostela.

- Řeka Piava (ta, na které se odehrávaly boje za 1. světové války) není rozhodně žádný veletok, tedy aspoň na podzim ne. Zdá se, že nebýt těch potoků krve z války, tak ji dneska asi skoro nikdo nezná.

- Vojenské opevnění se dá (stejně jako kostely) stavět v jakékoli výšce -> 2500 m.n.m. není rozhodně důvod proč nevykopat nějaký pěkný zákop nebo nepostavit pevnůstku. Když se vám nechce nic stavět, můžete si takové opevnění vybudovat třeba přímo uvnitř hory. Alespoň tak to udělali Italové na hoře Lagazuoi, ve které za 1. světové války vojáci vybudovali síť tunelů a místností a horu používali jako pevnost. Absurdita války se dá prostě poznat i při výletu do hor.

- Když jede do Dolomitů lozit po horách člověk, který nemá zrovna rád výšky a skalám se vyhýbá, musí být buď blázen, sebevrah nebo skaut.

- Aby člověk snědl půl hrnce kus kusu musí mít za sebou opravdu náročný den, ale rozhodně se nedá říct, že by to nešlo. (Doma to ale raději nezkoušejte.)

- "Hory jsou lemovány kříži hrdinů, my zbabělí chodíme po horách dál."

- Navzdory názoru, že angličtina je globálním jazykem a domluvíte se s ní všude, chcete-li si objednat v horské chatě v Dolomitech, v oblasti, která dlouhou dobu byla pod nadvládu Němců nebo Rakušanů, bez němčiny se občas neobejdete.

- Šance, že potkáte Čecha na vrcholu nějaké hory v zahraničí je mnohem větší než, že potkáte Čecha na Karlově mostě. Aneb co Čech to turista. (Ze zkušenosti můžu říct, že se vám docela vyplatí zkoušet při oslovování turistů v Dolomitech první češtinu a pak až další světové jazyky.)

- Podporovatele Tibetu můžete najít na kterémkoli místě, třeba i v personálu na horské chatě na hoře Marmolada.

- K pocitu dokonalého pohodlí člověku po dni stráveném chozením po horách postačí i skládací židle.

- Správný Čech si neodpustí ani v horách pořádný oběd. Na oběd rozhodně nesmí chybět něco "vařeného". Pokud se mu ale nechce zrovna tahat malý přenosný vařič, vystačí si alespoň z plechovkou piva. (Škoda jen, že zrovna já pivo nepiju :P )

- Soundtrack z filmu Rebelové dokáže bezpečně rozezpívat i skupinu unavených a utrmácených vysokohorských turistů.

- Proti nenažranosti extrémních jedlíků pomáhají serpentiny.

- Se zvyšující se únavou, bolestí svalů a zmožeností se zintenzivňuje smysl pro humor a schopnost sebeironie.

- To, že je nějaká trasa označena jako "odpočinková" nebo snad "lázeňská", vypovídá o její náročnosti asi tolik jako nápis "light" nebo "bez cukru" o vhodnosti potraviny pro dietní stravování.

Po několika dnech horského putování přišel den návratu. Ale i na něm se dá najít něco pozitivního - máloco vám totiž ukáže tak jasně výhody Schengenského prostoru jako, když ráno vstanete v Itálii a večer uleháte v ČR, aniž by vás kdokoli během cesty kontroloval nebo by od vás něco požadoval.

Na závěr se snad jen sluší podotknout, že oblast Dolomitů je opravdu nádherná a rozhodně stojí za to ji navštívit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Polda Polda | 7. října 2009 v 18:48 | Reagovat

Odkaz na popis cesty jaksi nefunguje, btw.Jinak, asi pěknej výlet...Fajn

2 kunik91 kunik91 | 9. října 2009 v 22:57 | Reagovat

Polda: jj, bylo to super...jinak odkaz byl zprovozněn

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama