Poznámky a poznatky z USA III.

30. června 2010 v 23:26 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Tentokráte malé zamyšlení nad věcmi, které jsme měly, ale už nemáme a v Americe je stále můžeme najít, a nad věcmi, které stále máme, ale Američanům už jsou cizí...


Co jsme ztratili...

- příroda
Ač občas podléháme dojmu, jak výborně se staráme o naši krajinu, jak ji chráníme apod., nemáme už o nějaké původní přírodě moc ponětí. Tím, jak je naše země na jednu stranu malá a na druhou stranu neuvěřitelně průmyslová, jen těžko u nás hledat kout, kde by příroda byla ponechána plně svému přirozenému vývoji a kde by nepodléhala žádnému lidskému zásahu. V USA tomu tak není. Hlavně díky tomu, že mají mnohem, mnohem víc místa, není problém zde najít přírodu v její přirozené podobě (nebo v podobě velmi blízské přirozenému stavu). Jako krásný příklad bych rád uvedl, že i v neuvěřitelně malém potoku, který by si u nás člověk lehce spletl s kdejakou strouhou, jsem viděl víc raků na ploše asi 3 x 3 metry než za jedno normální léto strávené v ČR. Člověk zde naprosto běžně může narazit na divoká zvířata, a dokonce se k nim může přibližít, chytit je, zkoumat je apod. bez toho, že by byl dalšího půl roku pronásledován příslušným odborem životního prostředí nebo něčím podobným. Prostě, co se týče přírody, neměli čas si ji ještě pořádně zničit. Na druhou stranu bych se divil kdyby se dříve nebo později nedopracovali ke stejnému stavu jako u nás.

- náboženství
Naše země je alespoň podle statistik jedna z nejateističtějších v Evropě, ne-li na světě. Otázkou je, zda-li je to dobře - já tu odpověď neznám a rozhodně tu nikoho nechci přesvědčovat o nějakých náboženských tezích, ostatně sám nejsem nějaký horlivý věřící (vlastně těžko říct, jestli jsem vůbec nějaký věřící), ale chci toto téma zmínit, protože alespoň v jižní části USA je věřící prakticky každý a má to vliv na místní fungování společnosti. Praktickým důsledkem tohoto jevu totiž je, že jsou zde kostely na každém rohu a to všech možných křesťanských církví. Kostel je zde jakousi platformou společného sousedského soužití. Chcete udělat koncert? Uděláte ho v kostele. Chcete udělat velké grilování? Uděláte tedy kostelní piknik. Pod kostely tu také fungují jednotlivé skautské oddíly, sportovní kluby, sbory, charita atd. Kostel je tedy určitým středobodem každého obvodu, města či obce.

Silná přítomnost náboženství také způsobuje, že i když jsou Američané velice konzumní společnost zaměřená na neustálou spotřebu, takřka nikdy se tu (opět míním jižní část USA) nezapomenou před jídlem pomodlit a poděkovat Bohu za jídlo a jiné prostředky, které jim poskytl. Tedy jsou sice konzumní až běda, ale přesto to není úplně přízemní, stále je tu vědomí určité pomíjivosti materiálních věcí a hodnot. To v Česku sice nemáme před domem běžně dvě velká auta a uvnitř televizi velkou jako manželská postel, ale zato u nás není moc zvykem děkovat komukoliv za cokoliv, natož snad poděkovat Bohu za to, že se člověku zrovna daří a má co jíst, kde spát apod.

- národní hrdost
V našich podmínkách vcelku zakořenil dosti zvláštní způsob vnímání národní identity. Jsme si sice vědomi toho, že jsme svébytný národ, ale máme potřebu se k němu stavět poněkud rezervovaně, s odstupem a často ho "sebemrskačsky" kritizovat. Mnohdy nám chybí národní hrdost, ne nějak expresivně projevovaná, ale národní hrdost ve smyslu opravdové hrdosti při vyslovení "Jsem Čech." To v USA jsou možná už blízskodruhému extrému, ale každopádně zde se třeba státní vlajce vzdává veliká úcta, dokonce ji nemůžete jen tak poskládat, ale existují přesná pravidla, jak se má státní vlajka skládat. Tady jsou lidé opravdu rádi, že jsou Američané, a jsou na svůj národ i hrdí (a taky by se našlo mnoho důvodů, proč by nemuseli).


Co stále máme...

- šetrnost
Dokud to člověk nezažije, asi nemá představu, co to znamená nešetrné nakládání s odpady. Množství odpadků, které jsou schopni Američané vyprodukovat, myslím mnohonásobně převyšuje evropský průměr. Takřka vše je zde z plastu, aby se to mohlo okamžitě po použití vyhodit.
Také americký vozový park jasně dává najevo, že v tomto ohledu se tu nešetří. Lidé zde stále jezdí v opravdu obřích autech s výraznou spotřebou. Nemluvě o tom, že skoro ve všech autech a budovách mají klimatizaci. Také žádný nápoj se neobejde bez pořádné dávky ledu, což znamená, že neskutečné množství elektrické energie se spotřebuje na neustále vyrábění hromad ledu (doslova). Takže jakákoli šetrnost a spořivost je zde poněkud prázdným pojmem.

- kritický odstup
Velice ceněnou vlastností je zde schopnost sebeprosadit se. To je najednu stranu dobře, protože to vede lidi k cílevědomosti. Na druhou stranu to vede ke ztrátě kritického odstupu, protože když se snažím sebe sama za každou cenu prosadit, nesmím o sobě pochybovat. To v kombinaci s nedlouhou kulturní tradicí vede k rozmělnění jakýchkoliv estetických pravidel. Člověk tak může říct, že je tu vlastně jedno, jestli např. někdo zpívá dobře nebo špatně, ale jestli zpívá nahlas a nebojí se vylézt na jeviště. Spousta věcí naprosto kýčovitých je zde brána vážně nebo je ceněna, protože se prostě tváří tak, že by ceněna být měla. Lidé zde prostě tleskají naprosto všemu a těžko se k něčemu umí postavit kriticky (ne ve smyslu "negativně", ale ve smyslu "umět něco rozebrat, popsat a na základě toho vymezit svůj názor"). Je to také dáno tím, že nemají moc srovnání s jinými pohledy na svět, žijí ve Spojených státech, žíjí pro Spojené státy, žijí Spojenými státy...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 satek satek | 1. července 2010 v 0:23 | Reagovat

pekne poctenicko

2 Ondráš Ondráš | 2. července 2010 v 17:37 | Reagovat

Teďka jsem dělal referát na dost zajímavý článek na srovnání didaktiky historie evropské a americké (ono toho zas tak moc nesrovnávali a o americe se zmínil jen chvíli, ale to co tam zaznělo mi doslova vyrazilo dech) - princip evropského dějepisu je kriticky zhodnotit situaci, relevantnost podkladů, dokázat se podívat na problém z více pohledů a akceptovat i jiné kultury atd. Americký dějepis je postaven na mytologii o americkém národu, v podstatě chybí jakákoliv kritika a špatné stránky americké historie, prezidentů atd. by nikoho přece nezajímaly, tak se pro jistotu vynechávají. Odůvodnění - učitel musí učivo zjednodušit a částěčně mytologizovat pro snadnější pochopení (s tím částečně souhlasím, protože jinak by se musel učit dějepis tak trojnásobně dlouho, spíš dýl a nebyl by čas na žádný jiný předmět), takže proč učivo nemytologizovat záměrně pro výchovu společnosti a rozvoj národní hrdosti. Je ale pak děsivé poslouchat přednášku amerických studentů (zažil jsem) např. o Washingtonovi. Z jeho přednášky bych vyvodil jedinný závěr: Ten člověk byl génius a polobůh (ne-li úplně), kterých kdyby bylo víc, tak jsme lítali na měsíc už v 13. století a žili v naprosto dokonalé společnosti, kde by všichni měli všechno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama