Poznámky a poznatky ze Štětína

5. září 2011 v 14:34 | kunik |  - Osobní poznatky a žvásty
Opět jsem se vydal na cesty, tentokrát na severozápad Polska. Je to oblast turisty nepříliš navštěvovaná, a právě proto zajímavá.


Štětín je třetím největším polským městem, co se týče rozlohy (300,55 km²), a sedmým, co se týče počtu obyvatel (405 000). Do druhé světové války se jednalo o německé město, jedno z důležitých center Pruska. Po druhé světové válce, když tato oblast připadla Polsku, muselo být město silně dosídleno (v roce 1939 mělo 383 000 obyvatel, v roce 1945 po vyhnání němců mělo 26 000 obyvatel). Proto se do Štětína stěhovalo obyvatelstvo ze všech částí Polska. Díky tomu nebyl ve městě jeden dominantní dialekt a obyvatelé byli nuceni používat spisovnou formu polštiny. Ta se ve Štětíně používá dodnes, což je pro člověka s jen základní znalostí polštiny velice příjemné. A to také proto, že většina (hlavně starších) obyvatel se celkem plynně domluví německy (protože do Německa je to opravdu kousek), ale dobře anglicky mluví jen malá část z nich. (S neznalostí angličtiny jsem se setkal i na informacích na hlavním nádraží, což už mi přišlo přinejmenším na pováženou.)

Štětín leží na řece Odře. Pro někoho, kdo bydlí v Ostravě, je pohled na Odru ve Štětíně opravdu zvláštní. U nás je to spíš větší potok. Tam je to opravdový evropský veletok. Odra je ve Štětíně rozdělena na několik ramen (největší jsou Odra Východní a Odra Západní) a všechna se pak několik kilometrů za městem vlévají do Štětínského zálivu. Odra je v těch místech tak hluboká, že Štětín funguje jako přístav, kam mohou zajíždět i opravdu velké zaoceánské nákladní lodě. Ostatně Štětín jako přístav je u nás vcelku známý i z hodin dějepisu, protože v rámci Versailského mírového systému byl Štětín společně s Hamburkem přístavem, který podle smluvních podmínek smělo využívat Československo pro svůj mezinárodní obchod.

Ačkoliv byl Štětín hodně poničen během druhé světové války, zachovala se alespoň část historického centra. Mezi opravdu krásné budovy patří sídlo lékařské fakulty, hlavní štětšínská pošta nebo sídlo celního úřadu. Mezi dominanty města pak patří Bazilika sv. Jakuba a zámek pomořanských knížat. Protože Štětín je vystavěn na rovině, je ze zámecké věže krásný výhled na celé město. K opravdu nádherným místům pak patří ještě nábřeží u Západní Odry. Jako zajímavost musím uvést, že ve Štětíně existuje (Guinnessovou knihou rekordů uznané) nejdéle nepřetržitě fungující kino na světě, Kino Pionier (Kino Pionýr).

Místem, které mě ve Štětíně nejvíc úchvátilo, je však městský park. Už jsem v životě viděl mnoho parků a nekladu na ně rozhodně nízké nároky, tento by se ovšem mohl rovnat i mnoha opravdu nádherným parkům ve Velké Británii nebo v USA. Mezi nejzajímavější místa v něm bych zařadil platanovou alej (vedoucí od magistrátu města do středu parku), růžovou zahradu, letní amfiteátr a pak malebné zakoutí s mostem v japonském stylu a fontánou. Růžová zahrada získala své jméno díky nespočtu druhů růží, které se v ní pěstují. Je to také místo, kde se konají různé kulturní akce. Zrovna, když jsem v ní byl, probíhal tam klavírní koncert. Jednalo se o akci, která byla uspořádána pro potěchu občanů a návštěvníků parku, neplatilo se na ní žádné vstupné nebo něco podobného. Člověk se měl pouze posadit a vychutnávat tóny, pokud měl zájem. To mi bylo velice sympatické.

K zakoutí s mostem a fontánou se zase váže jeden z mých poznatků o polské společnosti. Objevil jsem totiž podle mě nádherný polský zvyk. To místo je natolik krásné, že přímo vyzývá k romantické schůzce. A přesně k tomu jej také Poláci využívají. Pokud se pak na daném místě dají s někým dohromady, anebo jen chtějí svůj vztah utvrdit, přidělají na zábradlí mostu visací zámek s jejich vyrytými jmény nebo inicály a do vody pod mostem zahodí klíč. Tento zvyk je údajně rozšířený po celém Polsku a v každém větším městě by se prý mělo nacházet podobné místo, kam chodí páry uzavřít zámkem svůj vztah.

Důležitou dopravní tepnou v západní části Štětína, kde jsem se hlavně pohyboval, je ulice Ku Słońcu (Ke Slunci nebo Naproti Slunci). Ten název není vybrán ani trochu náhodně. Je totiž postavena od západu k východu, tedy směrem k centru města. A proto, když lidé ráno jedou do práce, jedou na východ, a tedy ke Slunci, a když se večer z práce vracejí, opět jedou ke Slunci. Nevím, nakolik je to moudré z hlediska dopravní bezpečnosti, ale dodává to tomu místu minimálně určitou poetiku.

Z jedné strany je ulice Ku Słońcu lemována Centrálním hřbitovem. V tomto mi Štětín velmi připomněl New Orleans. V obou těchto městech je hrobům vyhrazena celá jedna část města a nikde jinde prostě hřbitovy ve městě nejsou. Štětínský Centrálnní hřbitov je pojat jako velký park, ve kterém se nachází také spousta pomníků a soch, je to tedy něco mezi pražskými Olšanskými hřbitovy a Vyšehradským hřbitovem.

Co se týče dopravy, je Štětín protkán sítí tramvajových a autobusových linek, takže během dne celkem není problém kamkoliv dojet. V noci jezdí ovšem jen pár nočních autobusových linek. Lístek na ně je dražší než normální lístek přes den a jezdí jen sporadicky, proto Poláci v nočních hodinách velmi využívají taxíky.

Poláci na mě působili jako družní lidé, rozhodně nemají problém začít vést hovor s cizími lidmi např. v dopravních prostředcích a jako národ celkem drží pospolu (to jsem si ověřil hlavně při výletu do Německa). Také poněkud více dbají na formální stránku chování než Češi - je nemyslitelné, že by okamžitě všichni mladí lidé nevstali v tramvaji, když nastupuje starší člověk, stejně tak je společensky neúnosné začít jakoukoliv promluvu jinak než pozdravem, a to i když spěcháte a jdete se koupit třeba jen lístek do trafiky.

V Polsku je stále velmi populárním pitím vodka, mezi ty kvalitní patří Żubrówka a Żołądkowa Gorzka. Mezi mladými se ale prosazuje mnohem více pivo. To je v Polsku obecně dražší než v Česku a rozhodně ne tak kvalitní, proto jsou tam oblíbené spíše zahraniční značky (včetně těch českých). V souvislosti s tímto musím říct, že mě velmi překvapilo, že v Polsku platí striktní zákaz konzumace alkoholických nápojů na veřejnosti. Porušení je vcelku výrazně pokutováno a policie je dosti důsledná ve vynucování tohoto zákazu. To jsem si mohl ověřit na festivalu ohňostrojů, což je jeden z vrcholů léta ve Štětíně, na který dorazí desítky tisíc lidí. Ačkoliv tam byla spousta stánků s občerstvením, nebyl tam jediný, kde by člověk mohl koupit alkohol. Občas jsem zahlédl v davu lidi s lahvemi a plechovkami piva, ale také jsem několikrát viděl, jak jsou pokutování. V globále se ale mezi návštěvníky alkohol takřka nevyskytoval. Pro Čecha zvyklého na to, že po každé společenské akci zůstává na místě nezměrné množství kelímků od piva a jednotlivci opilí natolik, že nejsou schopni odejít po svých, byl takový zážitek jako ze světa snů. Myslím, že v tomto se můžeme od Poláků učit.

Asi nejslavnější rodačkou ze Štětína je pozdější ruská carevna Kateřina Veliká, původně narozená jako Sofie Frederika Augusta. Přesto jsem si nevšiml, že by byla ve městě nějak výrazně připomínána.

Malá perlička na závěr: Na některých místech v centru města člověk narazí na automaty na prezervativy. V ČR by se jednalo o věc, která by snad nikomu nestála za řeč, ne tak v Polsku. O tyto automaty se strhl lítý boj mezi konzervativci a liberály. Konzervativci argumentovali tím, že přítomnost takových automatů např. v blízkosti škol, může svádět mládež k "nemorálnímu jednání" (tzn. k předmanželskému pohlavnímu styku). Oproti tomu argument liberálů byl, že jestliže můžou být u škol lékárny, ve kterých si každý může koupit prezervativů kolik je mu libo, tak tam mohou být i automaty. K zákazům lékáren už se konzervativci neodhodlali, takže automaty zůstaly zachovány. V normálním obchodě nebo v trafice ovšem něco tak "kontroverzního" jako prezervativ stále nekoupíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 5. září 2011 v 16:32 | Reagovat

Vůbec by mě nenapadlo, že zrovna Štětín může skrývat tolik zajímavých míst (třeba ten most s visacími zámky) či kolik kuriozit člověk může na Polácích vypozorovat. Přidávám do seznamu míst, které bych chtěla navštívit.

2 Víťa Víťa | Web | 6. září 2011 v 10:24 | Reagovat

Díky za čtivý článek, zajímavé postřehy i pěkné fotky. Ten zvyk s visacími zámky je opravdu krásný. Taktéž přidávám Štětín do seznamu vytoužených destinací.

Mimochodem, zajímavým rodákem jsem shledal také Hermanna Günthera Graßmanna, praotce lineární algebry :-)

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. září 2011 v 16:40 | Reagovat

Že bych si zajela do Polska?

4 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:24 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama