Naše demokracie by už měla být dospělá

20. listopadu 2011 v 13:44 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Tento týden jsme oslavili 22. narozeniny naší demokracie. Z evropského i amerického hlediska je tedy už nějakou dobu naše demokracie formálně dospělá. Ale ze zkušenosti víme, že ne každý, kdo má 18 nebo 21 let, je dospělý i mentálně, a proto je otázkou jestli i ta naše demokracie je už dostatečně vyspělá.


Taková otázka svádí k jednoduchému naštvanému pohledu, že všechno je špatně, což je vcelku oblíbený způsob komentování veřejného dění v naší zemi. Já si to nemyslím. Pro jistou vyspělost naší demokracie mluví velká svoboda médií, relativně početná skupina neziskových organizací a hnutí, které se snaží o zlepšení společnosti, ale hlavně trend zvyšující se občanské angažovanosti. Stačí vzpomenout poslední volby, kdy občané konečně uchopili své volební právo v tom pravém slova smyslu, tedy jako právo opravdu rozhodnout o složení parlamentu. Ve společnosti se objevil i soustavný tlak na potírání korupce, který v součinosti se změnami v justici začíná přinášet první ovoce. Ano, v poslední době vyplouvá na povrch spousta nepěkných kauz, objevují se různí státní úředníci, kteří si nakradli, ministři s nevysvětlitelnými příjmy apod. Ale, že je najednou v médiích korupce všude plno, vůbec neznamená, že by byla korupce horší než dřív. To znamená, že se konečně začíná v těchto případech něco dít, že konečně začíná policie konat, a proto o těch činech vůbec víme. Ostatně i kauza Pavla Drobila byla znovu otevřena, takže se zdá, že i věci dříve neprůchodné při troše dobré vůle mohou být uskutečněny.

Nedomnívám se tedy, že by naše demokracie byla v plenkách. Je to spíš takový pubescent, který má své vrtochy a kterého je třeba občas ještě usměrnit. Přesto je nutné, aby naše demokracie v dohledné době dospěla do stádia, kdy už bude dospělá a samostatná. Těch, kteří mají právo ji "okřiknout" totiž ubývá.

Přijde mi, že je módní v pravicových kruzích kritizovat Havla jako neschopného politika a disidenty označovat za podivnou sebranku levicových intelektuálů (což by asi takový Pavel Tigrid považoval za pořádnou úražku) a v levicových zase tvrdit, že Havel zaprodal republiku a disidenti byli jen věční kverulanti. Oba tyto pohledy jsou neskutečně hloupé. Ačkoliv se to mlčící většině z dob komunismu a historii neznalé mladé generaci nemusí líbit, bez disidentů by tu dnešní demokracie nebyla. A právě jen tito lidé, jako její otcové a matky, mají plné právo mentorovat ve chvílích, kdy naše demokracie nabírá špatný směr. Jenže tito lidé odcházejí a nebudou to moct dělat věčně. Tigrid odešel již před časem, ale třeba jen letos zemřel Jiří Dienstbier, Jiří Grůša a Martin Jirous. A to nemluvím o dlouhodobě vážném zdravotním stavu Václava Havla. Až tito velikáni odejdou, bude už naše demokracie muset být dostatečně dospělá a mít samočistí mechanismy, aby se ubránila před občasnými výkyvy.

Našemu státu v poslední době vládnou zpravidla zbabělci. Většinu politické reprezentace tvoří lidé, kteří se neustále ohlížejí na ty či ony zájmy, na tu či onu analýzu, nejsou schopni formulovat jasné myšlenky nebo předkládat nějaké vize a jsou ve vleku zájmových skupin (ať už odborů nebo velkých korporací). V lepším případě jsou to lidé, kteří nejsou schopni nějakých výrazných činů, protože s ohledem na svou funkci nejsou ochotni jít do přímého střetu (toto pravidlo až nyní částečně naboural poslanec Doktor, za což si zaslouží uznání), v horším případě jsou to lidé, kteří žádné vize nemají a absolutně jim nejde o náš stát, ale o osobní prospěch (do této skupiny bych zařadil celou stranu Věci Veřejné, která do teď nebyla schopna zformulovat ani jasný politický program, kterým by se alespoň částečně zařadila do nějaké části spektra a stala se tak alespoň trochu čitelnou). I ti, kteří občas některé jasné názory formulují, jsou ale mnohdy zbabělci. Takovými ukázkovými příklady jsou Václav Klaus a Lubomír Zaorálek. Oba jsou schopni hodiny a hodiny kritizovat západní státy (Klaus EU, Zaorálek USA) kvůli každé drobnosti, používat silná slova o imperialismu, diktaturách apod., protože za takovou kritiku jim nic nehrozí, jen za ni získávají laciné politické body. Když se ale mají vyjádřit k opravdovým diktatutám jako je třeba ta v Číně nebo Bělorusku a k nedemokratickému režimu v Rusku, jsou to ti poslední, kdo by si dovolil kritizovat. Naopak jsou mimořádně agilní ve vytváření "lepšího obrazu" těchto států.

Pokud chceme, aby byla naše demokracie dospělá, musí ji (alespoň z části) utvářet sebevědomí, stateční a morální lidé. Lidé, kteří by se stejně jako disidenti nesehnuli před diktaturou, lidé, kterým svobody a lidská práva stále něco říkají. V ČR dost výrazně klesá chuť být součástí politických stran, a přesně to umožňuje, aby byly snadno ovládnuty zájmovými skupinami. Tento trend je nutné otočit. Je zapotřebí, aby se lidé zapojili do každodenní politické práce, protože nic jiného než apatie neškodí demokracii víc.

Nejsem příznivcem hledání alternativních cest a různých happeningů, které jsou krátkodobě sice oslnivé, ale nic nevyřeší. Všechny ty akce jako Charta 77, Děkujeme, odejděte, Tea Party, španělští "rozhořčení", Ocupy Wall Street apod. nikdy nikam nepovedou, pokud se jejich energie nepřemění v každodenní práci v rámci demokracie. Chartisté to pochopili, a když bylo zapotřebí vytvořili Občanské fórum. Lidé, kteří přišli s výzvou Děkujeme, odejděte to nepochopili, a tak z toho nebylo nic. V každodenní politické práci se totiž otupí radikalismus požadavků a ukáže se, co bylo racionální a co už nikoliv. Kritizovat je totiž mnohem jednodušší než něco doopravdy dělat.

Mnohem účinější formou, jak zlepšovat úroveň demokracie, je dávat lidem informace a přesvědčovat je o významu demokracie. Intelektuální snobismus vyjádřený frázemi jako "politika je špína, a proto se jí zabývat nebudu" nebo "není koho volit, stejně jsou všichni stejní" nebo "je třeba změnit systém, v tomto systému není změna možná" je opět jen jiná forma zbabělosti a pohodlnosti. Proto mi přijdou rozumné iniciativy jako http://kohovolit.eu/ , http://www.inventurademokracie.cz/ , http://www.vymentepolitiky.cz/ a studentské volby (http://www.jedensvetnaskolach.cz/index2.php?id=424 ).

"Rozčílení není program," je jedna ze slavných vět T. G. Masaryka a myslím si, že ta asi nejlépe vyjadřuje, jakým způsobem má být naše nespokojenost se současným stavem formována. Ve chvíli, kdy toto většina lidí pochopí, bude naše demokracie dospělá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama