Je nabídka práce úplatkem?

20. června 2013 v 23:39 | kunik |  - Články, úvahy, eseje
Pár poznámek k aktuální české kauze. Předem upozorňuji, že tento článek nemá nabídnout odpověď, jestli to úplatek byl nebo nebyl, ale poukázat na několik sporných momentů a nabídnout otázky k zamyšlení.


Poslanci za ODS Šnajdr, Tluchoř a Fuksa odmítali hlasovat pro některé zákony, které z hlediska vlády byly velmi důležité, a tím značně ohrozili její další fungování a stabilitu. Nakonec však před hlasováním o těchto zákonech rezignovali na své posty, na jejich místa nastoupili náhradníci a ti schválení zákonů umožnili. Těmto poslancům bylo slíbeno, že pokud rezignují, bude jim dána práce ve státem ovládaných firmách. To se následně i stalo. Za toto jednání byli před nedávnem vzati do vazby kvůli podezření z příjmutí úplatku.

Co je a co už není politika?
Spousta věcí se nám na politice nemusí líbit, ale je třeba si uvědomit, že nikdo nikdy netvrdil, že politika je čistá. K politice patří kompromisy a různé dohody o vzájemné podpoře či protiplnění, které se nám sice nemusejí líbit, ale bez nich se kolikrát politika dělat nedá. Pokud dotáhneme tezi, že slíbení funkce za nějaké (politické) protiplnění je úplatek, do (absurdního) konce, tak potom nám z toho vychází, že by mělo být úplatkem i to, když předseda vítězné strany, který chce být premiér, slíbí předsedům koaličních stran, že budou vícepremiéři. Podle této optiky je také celé obsazování funkcí ve Sněmovně a jejích výborech jeden velký korupční mejdan, protože tam ty dohody probíhají přesně takto - když ty podpoříš mě, já podpořím tebe. Dá se ale předpokládat, že toto většina lidí bude ochotna zařadit spíše pod pojem politická dohoda, a ne pod pojem korupční jednání.
Otázka tedy zní, byla dohoda "složíte-li mandát, dostanete funkce v dozorčích radách nebo ve vedení státních podniků" tohoto druhu nebo nebyla? A změnilo by se něco, kdyby nedostali nabídku na posty ve firmách, ale ve státní správě, politických orgánech nebo evropských strukturách?

Jakých podob může nabývat odměna/úplatek?
Korupce je zneužití nějaké veřejné funkce k osobnímu prospěchu. V čem ale spočívá ten prospěch? Jeden z vazebně stíhaných poslanců tvrdí, že si finančně pohoršil, protože jeho plat v dozorčí radě je nižší než byl jeho plat poslance, a že se tedy podle něj těžko může jednat o korupci. Jistě, prospěch nemusí být pouze finanční. Prospěch může spočívat třeba ve větší jistotě, protože místo poslance je dost nejistá práce, resp. nemáte ji nikdy jistou na moc dlouho. Avšak místa v dozorčích radách nebo vedení státních podniků jsou na tom z hlediska jistoty ještě hůř. Ze Sněmovny vypadnete v případě, že vás voliči znovu nezvolí, ale volby jsou přece jen pouze jednou za čas. Ale dozorčích rad se dá odvolávat vcelku velmi rychle a vlastně záleží jen na náladě příslušného ministra. A tak mi z toho vychází hlavně prospěch v tom smyslu, že nemuseli čelit nejistotě hledání práce, ale dopředu si nějakou zajistili. Je toto ale dostatečný prospěch pro to, aby zakládal korupční jednání? A jaký by byl v tom případě rozdíl oproti situaci, kdy se sociální demokraté potřebovali zbavit premiéra Špidly, a tak, aby jim nedělal problémy, našli mu jinou funkci a udělali z něj eurokomisaře (což je velmi lukrativní post, který je mnohem lépe placený než post premiéra).

Je rozhodující povaha slíbené funkce?
Dalším častým argumentem je, že zmínění poslanci neměli potřebnou odbornost pro výkon takových funkcí. S takovou jistotou bych to možná netvrdil, protože třeba Ivan Fuksa působil jako náměstek na ministerstvu financí a má vystudovanou Vysokou školu dopravní, takže mi nepřijde, že by (čistě formálně) neměl odbornost pro vedoucí funkci v Českých aeroliniích. Ale i za předpokladu, že by všichni tito poslanci neměli formálně odbornost pro výkon slíbených funkcí ve zmíněných podnicích, znamená to, že se jedná o korupci? Je třeba si uvědomit, že v současnosti sedí desítky politiků v různých dozorčích radách různých státem ovládaných firmách a mnozí (ne-li většina) nejsou zrovna odborníky na řízení podniku nebo na účetnictví nebo na cokoliv s tím související. Přesto to má nějaké opodstatnění, že tam v těch dozorčích radách a jiných funkcích jsou, protože tam zastupují (nebo při nejmenším mají zastupovat) veřejný zájem. Je otázka, jestli je takový systém funkční, mnozí si myslí, že ne a např. Rekonstrukce státu prosazuje zákon, podle kterého by mohli sedět v těchto orgánech jen a pouze lidé s nějakou přiměřenou odborností. Ale tento zákon je zatím pouze návrhem, takže vyjdeme-li ze současné praxe, nevybočovalo toto jednání nikterak z toho, co je v mnoha jiných případech považováno za legální. A to i stranami, které nyní křičí nejvíc - své zástupce v různých státem nebo obcemi ovládaných firmách totiž nemají z opozičních stran jen sociální demokraté a komunisté, ale také lidovci a zelení. Docela by mě zajímalo jakou odbornost má vystudovaný žurnalista Matěj Stropnický (SZ) pro správu aktiv, když sedí v dozorčí radě Správa majetkového portfolia Praha 3 a.s. Anebo, vrátíme-li se k premiéru Špidlovi, tak v době, kdy mu byla ČSSD nabídnuta "trafika" v podobě postu eurokomisaře, tak ČR už měla jiného eurokomisaře a tím byl odborník Pavel Telička. Ten byl ale bez skrupulí odvolán a na jeho místo dosazen Špidla, který neuměl anglicky a svou francouzštinu musel poněkud vylepšit, aby se byl vůbec schopný v orgánech EU domluvit, což není znakem zrovna vysoké odbornosti pro mezinárodně politický post. Nakolik je tedy odbornost relevantní je v českém prostředí docela otázka.

Funkce odměna vs. funkce úplatek
Pokud chceme říct, že slíbení funkce za rezignaci na post poslance je úplatek, měli bychom se zamyslet také nad tím, jaké povahy je jiné slíbení funkce v dozorčí radě nebo vedení státního podniku. Je běžnou praxí, že se tyto posty rozdávají za odměnu dlouholetým straníkům nebo těm, kteří mají za sebou dostatečně početnou a vlivnou skupinu jiných politiků nebo členů strany. I tito lidé využívají svého politického postavení k tomu, aby si zajistili lukrativní post, přesto je za to nikdo nestíhá. Není mi tedy jasné, kde je podle státních zástupců ta hranice, kdy je slíbení funkce součástí politiky nebo přiměřená odměna a kdy už je to úplatek.

Obecné plnění nebo jeden konkrétní čin
Z mého pohledu nejproblematičtějším bodem celého příběhu je to, že jim tyto funkce nebyly primárně přišlíbeny za dobré služby v průběhu let, ani za nějakou obecnou podporu vlády nebo cokoliv podobně nekonkrétního, obecného, co by se dalo označit jako politické vyjednávání. Byly jim slíbeny za jeden konkrétní čin, který nechtěli udělat. Premiér Nečas tvrdí, že přece každý poslanec má právo rezignovat, že to nemůžeme kriminalizovat. To je pravda, ale de facto nedostali tyto funkce za rezignaci, ale za to, že svou rezignací nechali projít zákony, pro které nebyli ochotni hlasovat. Tedy, bylo jim slíbeno protiplnění za to, že udělají jeden konkrétní čin.

Protiústavní nerovná se automaticky trestné
Zajímavý názor zazněl od senátorky Wágnerové, která připomněla, že poslanecký mandát není vázaný (Ústava to přímo zapovídá) a nepatří tedy straně, ani vládě, ale poslanci, který jej má vykonávat (podle Ústavy) v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Rezignovat na tento mandát, protože se poslanci nechce hlasovat pro nějaký zákon, který ale vláda naopak hodně chce, a dostat za to dopředu slíbenou náhradní práci úplně neodpovídá výše zmíněné definici poslaneckého mandátu a takové jednání jde opravdu proti smyslu Ústavy. Problémem ovšem je, že jednání, které není podle Ústavy tak úplně v pořádku, ještě není automaticky trestné. Na druhou stranu nám ale vyřešení otázky, jaký je charakter poslaneckého madnátu, může pomoct vysvětlit, jaké povahy pak byla dohoda o vzdání se toho mandátu.

Místo závěru
Nemám stále jasno v tom, zda-li se v tomto konkrétním případě jednalo o korupci nebo ne a myslím si, že i pro soudy to bude velmi těžké posoudit. Nad těžkými otázkami je ale třeba přemýšlet a hledat argumenty. Pokud jste dočetli až sem, mnohokrát děkuji a budu rád za vaše komentáře a další argumenty a postřehy na toto téma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vita Vita | E-mail | Web | 21. června 2013 v 14:29 | Reagovat

Pěkné shrnutí argumentů, díky. Taky si myslím, že není snadné to označit za trestný čin. Jsem však přesvědčen, že je vysoce nemorální složit poslanecký mandát a přestat bránit zákonu, se kterým nesouhlasím, výměnou za předem domluvenou kompenzaci. Jak k domluvě došlo, je dobře zdokumentované v textu obvinění Nagyové a spol. (zveřejnila ho E15) - a je to nechutné čtení. Jak je možné, že politikům není hanba hájit se argumentem "možná je to špinavost, ale není to nelegální"? Jak to, že ve službě státu a na očích veřejnosti zůstavají morálně zdiskreditovaní lidé a jak to, že už to považujeme za normální?

Toto mě na podobných případech (Bárta, Rath, Nečas, ale i opilý Zeman u klenotů) znechucuje daleko více, než samotná skutková podstata. V čele nám nestojí slušní lidé a ani se to nesnaží zastírat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama